Návštěvnost
Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Bez protestů, se všemu podvolím, když pod kůží tě mám, když reálné nevnímám, budeš v mých žilách dál? teď když já se všeho vzdal, Ty má královno,lásky a nečekaných obratů a těsně propletených psychodramatů...
Pád podél holých stěn, vstát stěží zvládnu jen a tak se plazím dál řekou ostrých skel, můžou za to tvoje rty, tak nevinný i prokletý, škoda, že jazyk dřevěný mám, jestli křičím nebo mlčím, stejně to nevnímám...
hudební text s odkazem křesťanské mystiky.
Výbušná jako petrolej a střelný prach, nebezpečná jako na burzách finanční krach, ona je cukrem posypaný dynamit,a já blázen z ní chci znovu pít....
Jako sochy v zámeckém parku, jdeme k sobě blíž při letním vánku,to milosrdná je tma na sváteho Jana je krásná a čarovná. Já ten mučedník citů a ty slepé rameno touhy, bez kterých dějiny lásky zůstanou prázdný a hloupý...
Čekám na první slyšení, Já Váš gangster v plném rozlišení, barev a stínů, ve jménu lásky a zločinů. S lehkostí chtěl jsem žít se soucitem neškodit, ale můj svár, žalobce nemůže pochopit...
Dnes necítím chlad, spíš silný žár, když na ledových krách, bosý proplouvám, Poprvé mizí strach, radost mám, i když na těch krách, vypršel čas a přišel pád. Pád i zvláštní zrod....
Odjistila v sobě dynamit, tak tu sílu zkuste pochopit, když na rozcestí stojí rozum a cit, jen čistou něhou, ji můžete zastavit..Nesuďte už víc Lásku mou, pro ten zvláštní žár, co čistém svědomí, zatmění způsobí,až spálí všechno co má, na popel i prach..
I když jsi odjela, Tvá aura mi zůstala, Zapomínám na čas,ve kterém já jsem pouhý host, když tu se mnou dýcháš minulou přítomnost. Tvá aura mi zůstala, čistá, že zastaví tikot hodin a strojů chod, pluje kolem, ta elektrizující mlha, co houstne a...
Zůstávám, když bouře tvá sílí a všechno rozmetá na písek a prach, v dlaních mám, ozvěny nedávných chvílí, s tvým druhým já, soucítím, když neblahý je soumrak...
Trochu ztracená bývá ve svém světě, ledy hladí dál, prý ať v nich kvítí kvete, z louky celý lán, rudých vlčích máků, odkud já ji znám, tu dívku v šatech letních vánků?
Tajemná, jako luna, déšť a na kostele kříž, Překrásná, že kvůli ní v transu bdím, duše má nenachází klid, modlitbou se to nedá zastavit, jen v dlaních růží trn, půvab té dívky může pochopit a já to vím, hrad střežím..
Ze dna se odrazit, a hlavou strop prorazit, je lék, když se zasekl čas, v nás se zasekl čas, chci jako dým stoupat výš, i s tebou bývá kříž, já nejsem lhář, jen odkrývám, že mám druhou tvář, svoji druhou tvář..
Řeknu ti má milá, já jinou dávno mám, a chci ji vážně celou,už nemá cenu lhát, Já vím, má milá, je to velký šok, na spící tvář ti šlápnul zrůdný velemlok...
Nevíš, na čem tu vlastně záleží, tak zahoď se mnou prázdná závaží, když Luna bledne a řítí se do rána,přísahám, že Ona svou krásu rozdala ti sama, a ty klidně zůstáváš svá a nepoznaná...Buď mým zvláštním přeludem
Na baru začneme Jacka pít a kolem házet řeči medový, v tůních se oči utopí a lži nám snadno uvěříš, že já a ty jsme na stejný lodi, že láska nás vždycky hodně bolí
Neptej se, jestli já mám strach, jestli jsem gentleman nebo vrah, co na tom záleží. Divný svět v hlavě máš, jenom knihy a tichý pláč, já syrový maso mám rád, tak se holka trochu snaž...
Jako slunce vstává z tůní očích tvých a všechny tóny nechá tělem rozeznít. Hebkou náplast na rány nalepí, a dávný šřámý zlý nechá v prázdno odeznít. Dálky vůbec nevnímá,ze zimy vchází bosá žárem do léta.
vím, že tvoje rty, sladký i prokletý, mě na zem srazí, už brzy a navěky. Máš ten dar, vrátit déšť do pouště, když někdo jako já, se tvojí duší prokouše...
víš ta pravda je nám souzená, ta odvaha žít ti zlomí ramena a třeba i srdce a žádný chirurg to nití nezpraví, strach je falešný bezpráví, co tě užírá a poutá tvoje krásný hebký ruce....