Návštěvnost
Díla autora Hanuš
Nalezeno 248 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Svý city jinde vážeš, Dávno, já to vím, Tvé kompulzivní touhy nikdo nezmění, Jsi už taková, neměnná, Bez definic, Jako prázdné ráno, A krystalické nic...
There is a shining moon in the midnight sky
Jsem černou labutí, perutě rozpínám, a smečkou vlků, drápy zatínám, v bouři list, táhneš mě nahou krajinou, po deštích dál, vedeš mě rozkvetlou zahradou.
Řeknu ti má milá, já jinou dávno mám, a chci ji vážně celou,už nemá cenu lhát, Já vím, má milá, je to velký šok, na spící tvář ti šlápnul zrůdný velemlok...
On a voyage through your heart, we face a dark night, the wind is blowing in our sail, listening to the waves, we´ve no reason to fail
Zbavím se posledních pout, když bílé páry v nebi hynou, najdu své duše ztracený kout a labutě s hladinou v tichu splynou
Věčným jarem půjdu rád, tam zlatý déšť se k zemi sklání, na harfu v ulicích lidem budu hrát, když vůně tvá, mě tak vábí.
Před náletem much, na svém rameni, zavírám oči, až dravými ústy, to pálivé známení, s rozkoší mi vypalí.
Sychravá noc, Modlitby z úst se derou ven, Zatímco ty mnou pronikáš až na obnaženou kostní dřeň. Nestoupám k nebi, Padám s tebou níž....
Dýchám nebe, sbírám klid, kolem svítí krystalické nic, To je všechno, Co si můžu vzít, Tam na druhý břeh, Pro nový běh, Pro nový vzlet i pád, Já se vrátím, Tisíckrát, Mám to všechno rád. A když tam sedím a nebeské páry hynou, Sním o tom, že...
Výbušná jako petrolej a střelný prach, nebezpečná jako na burzách finanční krach, ona je cukrem posypaný dynamit,a já blázen z ní chci znovu pít....
Já nejsem tovární stroj, já potřebuju svůj zdroj, tvá malá bílá ňadra a klín, jsou ten spouštěč a větrný mlýn a Já padám, padám do víru tvých vůni a slzu někdy roním, když tě nemám, to zatínám pěst a spouštím středně velký děs kolem, dokud prsty nenajdu..
Život tvůj, ta rozečtená kniha, má víc než tisíc stran, volám stůj, když nocí zvoní hrana, tvé kroky rozpoznám
Proudí městem, brzy je uvidíš, s deštěm, mrazem, větrem, co ty o nich jenom víš? Jdou ulicí, zamilovaní,něžný smích zní, pro všechny lidi přející. Svět můj se otřásl v základech, jsem barevný motýl a ty rozvitý květ
víš ta pravda je nám souzená, ta odvaha žít ti zlomí ramena a třeba i srdce a žádný chirurg to nití nezpraví, strach je falešný bezpráví, co tě užírá a poutá tvoje krásný hebký ruce....
Dlouhá je noc, Zase nemůžu spát, Trpká pravda uvnitř, Moc rychle začala zrát, Že jsi rána, co se nehodí, Že jsi měsíční svit v mém pokoji...
You´ve taken me to an island where only ice and snow I can see
říkám vám, že všechno je hra citů a těla, ať klidně spí vzdálená nebeská sféra, nevěřím, co terapeut mi už stokrát řekl, že jsi jen projekce, které on se lekl, ať ji zkoumá sám. Psychoanalýza nerozumí nám.
V tichu noci padá sníh, Maže stopy v závějích, Jen já tu zbyl, Uprostřed chvil mámení. Tichem noci padá sníh, Mizí všechno až na jeden vryp, Nedá se skrýt, Uprostřed krás i trápení...
Královno mého srdce, podávám Ti svoje ruce a Ty mě táhneš na tenký led