Návštěvnost
Díla autora Hanuš
Nalezeno 248 záznamů. Zobrazuji 121-140.
Zhaslo světlo, propast ve mě se otvírá, jsem trosečník v moři, a bouře sílí, ve spárech mě má. Odkrývám svou tvář
Zvony ve věži zvoní, prý je to hlas loučení, trochu mě bolí, ten pocit, že musíme jít
Vlnobití našich těl, neznám víc, co ctít bych měl, rozmazané do všech stran, ztrácím sílu ostrých hran.
Nebudeme chodit kolem horký kaše, kde sliby jsou vadou na kráse, žiju jenom tak, bez výčitek viny například..
Nothing helped me at all, Closed behind a heavy door, Exhausted, falling down on the floor
I´ve lost myself, gliding high in the air, with peace of mind but some kind of despair, The sweetest pleasure I‘ve taken from that kiss, the innocent print that burns on my lips
Zůstávám, když bouře tvá sílí a všechno rozmetá na písek a prach, v dlaních mám, ozvěny nedávných chvílí, s tvým druhým já, soucítím, když neblahý je soumrak...
Vím, že nemám dost, Sebe trýzním pro radost, Citů neumím se vzdát, Skoro nahé se tě dotýkám, A v tom transu nepoznám, Že tíhu světa nechám odplynout. Dál neumím to skrýt, Zpátky nemůžu to vzít, Přede mnou je sráz..
City pálí, Pálí nás oba do běla, Možná jsem to nechtěl, A ty nechtěla, City jsou bičující plameny, Hořím Já, Hoříš Ty...
Nevím, kde se tady vzaly a co dnes říct mi chtějí, sny. Nezdravou barvu mají, bílé prsty natahují, jako smrt. Teď poznám vraky potopených lodí, kde v hlubinách mé já se zrodí
V závojích noci chráněn je zámecký dvůr, říkáš, že smím otevřít dveře, tam láska má prostřený stůl,a opojné síly do džbánku dá, ve stínu staletých líp se mnou houpá
O lásce a patologii, o tenké hranici k utrpení a duševní bolesti, ztrátě smyslu pro realiu, rozpadu osobnosti
Písňový text, o lásce, synchronicitě, síle nevědomí i neúspěšné terapii..
Tvář tvá, ta nedá se splést, za ní rád, já nechám se vést, tu noc, která má perutě z havraních per, tvou krásou zmámený, já zase jsem.
O síle lásky i patalogie
Když v poli zlatých klasů, vítr z bouří do nás sáhl, zmámeni pro tu krásu
Až naše pohledy spočinou,touha zrcadlí víc s každou vteřinou
pomalý písňový text s existenciální tématikou lásky
Vládne noc a mé kroky prázdnem zní, jen klid a mráz, na zem padá sníh, Žádná z otázek už nevíří hlavou mou, Přítomný okamžik se stává záhadou
Můžeme si lhát, že nevíme, kde láska bydlí, nebo na dešti stát a cítit, jak bouře v nás sílí