Díla autora Hanuš
Nalezeno 248 záznamů. Zobrazuji 141-160.
Prostor,čas v rozmazaných konturách, Otáčí nás jak zrnko v ruletách, V neznámých planetách skryl se náš svět, Oheň sílí,svírá jej mráz a věčný led
Vládne noc a mé kroky prázdnem zní, jen klid a mráz, na zem padá sníh, Žádná z otázek už nevíří hlavou mou, Přítomný okamžik se stává záhadou
Hřej mě víc, nocí planou tvé rudé rty, hřej mě víc, něžné jsou i divoké věty,když souhra těl, křídla rozepíná, i v aurách milenců, s tebou já budu žít, ten příběh bez konců, napořád.
Tma a v ní hoří tvé oči, stačí jedna jiskra, která ve mě skončí, srdce mé spálí pohled tvůj, tak říkám stůj a neriskuj
Je to kvůli té mladé dámě, tu krásu z dávných mýtu známe, ona jde promenádou dál, pospíchám, abych ji do náručí vzal. Její hnědé vlasy a boky do všech směrů vlají, převhrnu s kávou stůl, dřív než ona celé davy.....
Až zemřu, chci ať má krev zmizí beze stop, chci součástí být těch dravých vod, co k oceánům míří. A cestou zbořím hráze o překot, a když se tu nic nezmění, vezmu s sebou i své běsnění...
Teď mnou bloudíš v zajetí bílých stěn, a já vzdám se půvabu krásných dívek a žen, v lánech zlatých klasů chci dál s tebou stát, a vnímat život a vše, co nám chce dát
Svět je iluze a malý klam, pár hříchů a stojíme zas u jeho bran, já se vrátím třeba tisíckrát,s horečkou chci se kvůli tobě rvát
Chci to celý pevně uchopit, Řekni cenu, kterou musím zaplatit, Dnes nepůjdu spát, V tom zvláštním tichu, Cítím vítr vát, A vidím tvoji tvář, Tvoji tvář a malé rty, A víc už nic, Nic co můžu pochopit....
Už vím kdo jsem, nadšený ani trochu nejsem, jsem ten kdo láskou hoří, a jako list papíru s ní shoří, na popel a cár, co ve spirále větru krouží dál, klidně znovu a sám, protože konvenční odmítám. Už vím, kdo jsem, úplně čistý z daleka nejsem...
Pokaždé, když tma šátkem zdobí moje oči a já tu ležím, sám a bez pomoci tak sním, že jsem motýlem Mávnutí křídel a život změním na věčný sen,ve kterém já neslyšně projdu po těle tvém, kurz letu je tam, kde máš tělový krém, a pár dlouhých vteřin spadne
Chceš mi zase lhát, sex je lék je tvůj stres, řeknu akorát, až skončí past a začne další lest, a tvé nejsmutnější šaty, jen sláva a prachy
Dlouho váháš, Hůř rozpoznáváš, Své životní šance, Šrámy nehojí se hladce, Když sůl do rány sypeš, V naději, že jsi vitěz. Možná jako divadelní loutka, Co v tichu sálu zdá se hloupá, Přesto na vlákneš tančí, Čitelná jako slova ve slabikáři...
Neviditelná, V představách, Protéká, Jako modlitba v srdci mnicha, Bloudím s tebou rád, Pro květy růží, Na okrajích ticha....
To nemůžu být já, Neumím žít bez napětí, Chci v extázi skrýt, Pocit promarněný, Vždyť všechno pomijí, Jsme tu na chvíli, Ale možná Ty nebo Já, Začneme světu vzdorovat, Rozespalí a bosí, I když nás nikdo dál neprosí..
Pád podél holých stěn, vstát stěží zvládnu jen a tak se plazím dál řekou ostrých skel, můžou za to tvoje rty, tak nevinný i prokletý, škoda, že jazyk dřevěný mám, jestli křičím nebo mlčím, stejně to nevnímám...
Na semaforu byla čevená, my dělali věci, co jiní nedělají, své rty na tvé jsem přiložil, tu chvíli čekání krásně využil
Neptej se, jestli já mám strach, jestli jsem gentleman nebo vrah, co na tom záleží. Divný svět v hlavě máš, jenom knihy a tichý pláč, já syrový maso mám rád, tak se holka trochu snaž...
Ticho zamyká obzor, Nebe padá níž, Dlaně tvé do mých zapadnou, Co dál se stane, možná víš?
každému kdo miluje Noc sv. Jana a kdo věří v transcendentní svět...