Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Tisíkrát v dlani zmačkej včera, to, abych lásko nebrečela, že už Tě nemám u sebe. Tisíckrát v dlani zmačkej včera, to, abych lásko nebrečela, že jsme daleko od sebe.
Po dlouhé době dnes,srdce mi smutkem zaplakalo a přálo siTě zas,spatřit jen chvíli malou.Však nepřišel jsi vůbec a asi je to tak lepší,snad zapomenu snáz,na chvíle sTebou hezký.Srdce to časem pochopí a křivdy schová a s jarem přijde snad láska nová.
Dej pastelky mi do ruky, já nakreslím Tě na stěnu, dej pastelky mi do ruky, ať smutky z hlavy vyženu.
Ukládám si Tě do vzpomínek a chci Tě ukrýt hluboko, ne jako klíčky od semínek a né taky jen tak na oko. Potřebuju Tě schovat co nejhloubš a nejníž, že jsem Tě milovala, nikdy se nedozvíš.
Občas nám slova chybí k tomu, abychom vyjádřili lásku, občas nám kroky chybí k tomu, abychom si vyšli na procházku, jen sny musí zůstat a chybět by neměly, to bychom potom neměli naději.
Každý nám radí a my radíme každému, jak se zachovat, když trápení stane se jemu, avšak když na nás to sedne, bývá to těžký, vyrovnat se s tím, že odešly chvíle hezký. Však musíme sílu mít a dál jít, život neprotrápit - žít.
Vzpomínková, pro kohosi, pro ulevení duši a lepší zítřky
Správné barvy mi jaksi chybí a taky trochu správný um, malovat Tě se mi však líbí, tak prosím lásko hezky stůj.
Pár slůvek, rad slabikařů, pár pravd a pár rad lhářů, vem si zítřek, když chceš včera, život jde dál a je změna.
Je to pořád dokola, pere se to ve mně, láska jako potvora, drží se mě pevně. A setřást jí nemůžu, i když bych moc chtěla, schovat navždy pod blůzu, smýt jí z mého těla. Snad to časem dokážu ubráním se tomu, ráda mít si zakážu, nespadnu už dolu.
Někdy člověk miluje a nezmůže s tím nic, někdy má všechno a pořád by chtěl víc a někdy nemá nic a přesto mu stačí, ke štěstí třeba jen, že bota ho tlačí.
Alespoň na chvilku spočinout Ti na rtech, jak kapka rosy. Zastavit čas, zatajit dech a prožít krásné cosi.
Zas tisíc otázek honí se mi v hlavě, běžela bych a utrhla je všechny najednou nejraději, nevím, zda to však půjde zvládnout hravě a zda neutopím se v beznaději.
Dávat i brát ve stejnou dobu, milovat a mít rád a najít shodu, neptat se proč a dopředu jít a hlavně kus štěstí v životě mít.
Tak já se loučím, to se stává, mé srdce Tvému z dáli mává. Padá sníh, venku tají ledy, dneska Tě líbám naposledy.
Potřebujem čas řekli jsme si oba, Tebe provázejí vzpomínky na minulou lásku a mě se zdá že hopem jsme to vzali, tak teď tu stojím s tváří strnulou a nechci Tě zcela ztratit v dáli.
Až večer vzpomínka za mnou zas přijde pod deku, až zase někdy budu Ti lásko šeptat bez dechu a až se splní všechny světa sny, budu nejšťastnější, že jsi vedle mě Ty.
Pozdrž kohoutku kokrhání, ať dlouho trvá naše spaní a sen nezmizí s ránem. Pozdrž kohoutku kokrhání, ať nezmizí sny se svítáním a splní se nám. Amen.