Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 121-140.
Učím se, jak žáček malý znovu od začátku, učím se, jak žáček malý 1000krát psát první řádku, pomalu a nejistě od prvního písmene, je to těžké zajisté, každý na to vzpomene.
možná to pro mě bude lepší
Dálka stojí mezi námi, je to víc než složitý, avšak v srdci mám Tě pořád, zatím si tam ukrytý...
Co říct Ti nakonec, cos chtěl to máš, Ty nejsi lakomec, jen jiné však víc lásky dáš.
Večírek pro dva hlasy, Ty, já a starý dobrý časy
Nechoď a jdi už pryč, nemám sílu poslouchat Tvá slova, nechoď a jdi už pryč a nevracej se znova, věřila jsem Ti a upíjela z poháru lásky s Tebou, teď prázné vzpomínky jen na Tebe mě zebou, přijď až vyřešíš si minulost, mám toho lásko právě dost.
Chtěla jsem Ti dneska jenom říct..
Někdy se to všechno pěkně smíchá, oči smutkem slzí a v srdíčku píchá, někdy zase bývá lépe na duši, stěží dokážeme tomu poručit. Avšak někdy rád vzpomeneš si sám, co Ti život s druhým, daroval a vzal.
Jsi a jsem za to moc ráda, baví mě Ti občas umýt záda. A pak si taky horkou koupel dát, nechoď spát, než budeš mě mít rád.
Po dlouhé době nepřišlo nic co bylo kdysi a přijít by mělo možná, asi sem zapomněla na Tvé rysy a je to na mě poznat.
Zastav čas a vrať se zpátky, chtěla bych jít s Tebou, vzpomínky jak z láhví zátky, občas duši zebou. Dál jít musím, co mi zbývá, Ty si šel dál taky, tak mi promiň lásko milá, z citů zbyly vraky.
Dej do džbánku mi trochu medu a kostku cukru raděj též, pak řeknu Ti jak nejlíp svedu, že moje sladká láska seš.
Jen taková malá pocitovka po dlouhý době zas muselo to ven.
Zdál se mi včera krásný sen a zůstal ve mě uvězněn, škoda, že musel zase zmizet ráno, když už se všechno skutečné být zdálo.
Tak si tak namlouvám, co bych slyšet chtěla a co by mi moc pomohlo, slova Tvá kamsi uletěla, hůř dopadnout to nemohlo. Odešel jsi bez slov rozloučení, za ní do její náruče, zbývá jen doufat, že čas to změní a srdíčko to utluče.
Zas pro Tě uliju slz pár z přeplněného džbánu, snad večer než-li půjdu spát anebo možná k ránu. Pak ve snu překonám bariéru mlčení co stojí mezi náma a do ticha Ti zašeptám, že mám Tě pořád ráda.
Zamkni mi pusu ať nemůžu mluvit, svaž mi srdce až nemůže bít, nemá to cenu, ač chtěla jsem Tě tolik, mi museli se rozejít.
Tolik věcí se změnilo, když jsi tady nebyl, tolik věcí se změnilo, co Ti teď mám říct nevím.
A stejně mi to nedá, neříct Ti jak se cítím, že vzpomínku mám pro Tě stále a stejně mi to nedá, neříct Ti že stál dychtím po polibku Tvém malém.
Možná jsem Tě měla a možná jsem se Tě vzdala,dřív sem Tě míti mohla,teď jiná mi Tě vzala,já nechci už se miláčku trápit a jen na prázno toužit,mám Tě ráda,uvnitř srdíčka,ale teď chceš s jinou žít a já nechci zůstat sama jak kapička a o Tobě jen snít.
Jsem jako voják s rajónama, uprostřed vojny, ale sama.