Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 141-160.
Je to jen a jen na Tobě jaký chceš život mít, já nebudu Tě přemlouvat, abys chtěl se mnou žít. Bylo nám hezky dobře víš a ještě nám být může, však v rozhodnutí jak dál žit, Ti nikdo nepomůže.
Mám Tě, kam se jenom kouknu, na okně, na zdi, parapetu, v misce, v koupelně, v botníku, sem tam si má lásko ráda pletu, Tebe s fialkou v truhliku.
Ta dálka mezi námi, co má být lékem na lásku i bolest a přinést v nás nový poznání, je vším jen né tím čím býti má a v myšlenkách stěží Tě zaháním
Mlčíme a přece řeknem mnoho, pohled Tvůj propaluje šat, zkoušíme, kdo a možná z koho, přijde a řekne mám Tě rád.
Kreslím si lásko potají, barvami co vše říkají, na zeď a na zem, na papír, že do Tebe jsem blázen a že se v Tobě utápím.
Jsem jako voják s rajónama, uprostřed vojny, ale sama.
Kdybys byl mým a já Tvojí byla, kdybych vedle Tebe večer mohla usínat, stěží by nás nějaká vzdálenost rozdělila, takhle mi zbývá jen vzpomínat.
Pro jednoho zpěváka s velkým srdcem tuláka.
Jen takový malý zážitek všedního dne
Vítr fouká, vlny vanou, Ty jsi tam a já jsem stranou. Slunce svítí, čas nám běží, od přístavu na pobřeží.
Sejdeme z cesty, jak je to snadné, točíme kolem rulety, náhle nám naše zahrada zvadne, zbydou jen suché pugety.
Ty už si našel, ještě já hledám, ten poklad pro můj život, slzy utírám, křídla zvedám, ač v duši je mi tklivo.
Když jsi byl blízko bylo to jiný, teď když jsi daleko smutek je ve mě zas, tak přeju Ti ať všechno Ti vychází a nádhernej vánoční čas. Až jednou půjdeš kolem mě zase, bez ostychu a s úsměvem, zašeptám potichu, že jsi mé jmění a já Tvým malým andělem.
Láska vzdálená, hudba bez jména, srdce pláč a Ty v dálce kilometrů tisíc, na nic se nezeptáš.
Mísí se ve mě všechny pocity a zmatek ve mně způsobil si Ty, včera mě líbáš, včera mě hladíš a dneska v sobě těžký boj svádíš, nemiluj dál mě už, nemá to cenu, neměj mě ani trochu rád, nechci už lásku Tvou, já hledám něhu, s citem co trvá napořád.
Prý co nás nezabije, to nás posílí a když né hned, tak jistě za chvíli.
Celý život něco hledat, to je našim osudem, ale kdo to bude dělat, až mi tady nebudem? Tak Tě hledám, když jsem tady, dokud dýchám tento vzduch, chci být s Tebou dohromady a ztratit z Tvé lásky stud.
Svlékáš mě svým pohledem, s tím dnes lásko nic nesvedem, čas letí jako zmámený, co bylo včera dnes není.
Koukám v telce na pohádky, né a né se probudit, žádné rány, žádné hádky, jen veselé osudy. Přeju jim to těm priceznám, králům, dvorním dámám, já Tě nemám, tak pro Tebe, báseň lásko skládám.
Jen jsem jednou chtěla jít spát dřív, ale venku vítr fučí a myšlenky trápí duši, melou se mi v hlavě. Tak si píšu pro zklidnění, za toho co se mnou není, píšu jeho slovy, až se znovu uvidíme, což však stěží předurčíme, možná mi to poví...