Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Přišlo to pozdě, zmateně a nečekaně, city zbouřily se v srdci, teď snažím se to překonat, však je to hloupý pocit.
Proč nás velká dálka dělí, proč musí být každý sám a proč je mi stále smutno, když na Tebe vzpomínám, proč?
Navleč čas jako korálek na šňůrku plnou perel a přidej krůpěj z očích mých, co pel mi na nich seděl. Bylo to krásný, jak to říct, to už tak někdy bývá, snad vzpomenem si někdy víc, nejen na slova milá.
Stovka kilometrů stojí mezi námi a další bariéry k tomu, přála bych si až se vrátíš, abychom byli už jen spolu..
Jsi mé vše a jsi mé nic, jsi má cesta bez hranic. Jsi mé hodně, jsi mé málo, touha s níž se budím ráno.
Hvězda svítí na obloze, v duši slunce pálí, mám Tě ve svém srdci lásko, žár Tvůj všechno spálí. Blízká a vzdálená, včera i dneska, víme, co znamená chvilička hezká.
Koření není nikdy dost, kupte si špetku pro radost..
Jak kytka bez vody, jak květy bez vůně, jak nebe bez sluníčka, tak cítím já se bez Tebe a zmenšuju se jak svíčka, jen Tvůj hlas a Tvoje blízkost to spraví, já přeju si Tě lásko tady..
Návratů není, život či snění, život vše mění.
Lásko tolik vzdálená, v srdci skrytá, schoulená, po měsíci po vánku, posílám Ti říkanku, aby se Ti krásně spalo, v dálce na mně vzpomínalo, na všechny naše chvilky krásné, s nimiž srdce není prázdné.
něco je těžší něco míň a něco bývá lehký
Zastavte čas, chyťte ho za hlavu, já klidně přes moře vložit ji poplavu, zastavte čas, rozbijte budíka, ať hezká chvilka nám pomalu utíká.A pak na prázdné chvilky, vezměme všichni sirky, spalme tu prázdnotu, ať co nejméně máme v srdcích svých samotu.
Láska končí přátelstvím, neříkej nic já vím, jak se trápíš pro lásku minulou, jsi mé slunce jsi můj stín a vzpomínkou mou strnulou.
Každý den jinak, když vzpomínky se ozvou, přijde pár slov a nestanou se hrozbou, scházíš mi prostě, co na to říct, toužím po Tobě a zároveň, abys nevrátil se nikdy víc.
Splň mi lásko mé představy, jak Tě mít, nejde mi do hlavy. Kamarád a možná trochu víc, pomoz mi má lásko, jak to říct.
Potají odcházíš i vcházíš, potají ztrácíš se ve mě, udržet city nejde mi pevně a utíkají za Tebou, občas vzpomínky zahřejou, když daleko jsi a zbývá hodin pár do shledání a těžko říct, co přijde se svítáním.
Tak mi zas zahraj na city, tak jak to jen Ty umíš, navoď blažený pocity, doufajíc, že mě ztlumíš. Tak mi zas zahraj na city, jak Ti moc scházím zcela, možná, že měls mě trochu rád, ale to bylo včera.
Rozpáraná jak maňásek, zbyla jen slova bez hlásek, co si vykřičel do šera, když láska zrovna pršela.
Kdyby všechno bylo tak lehký jak se zdá, tak jako třeba po dni pokaždé přijde tma, tak jako třeba po vteřinách minuty utíkají pravidelně, byla bych v nejšťastnější v Tobě a Ty ve mně...
Kolik hvězd, nevím, lásko moc, prsty Tvé beru na pomoc, nestačí na to jenom moje, dnes v noci budu celá Tvoje.