Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 161-180.
Až jednou přijdeš, vrátíš se zpátky, odnikud nikam, od nikam zpět, třeba se něco mezi námi změní, kdo ví, co budu zítra, teď, až skončí snění.
Zas pro pár hezkých okamžiků, zas pro pár doteků něhy, jsem jako voda v Atlantiku, co omývá pobřežní břehy a prázdno v duši zůstává, odchází a zas se vrácí, chvíli Tě mám a je mi krásně a pak se zase v mlze ztratíš, tak se Tě ptám, kdy se mi vrátíš..
Půjč mi své srdce do mé dlaně, chci si ho jenom pohladit, nechci se tvářit ustaraně a nechat to tak jenom být. Půjč mi své srdce do mé dlaně, jen na chvilku ho pochovám a do rána Tě budu šeptat, že Tě moc ráda lásko mám.
Co mělo začít končí, léto se s námi loučí a podzim už je na spadnutí, přeju Ti štěstí a lásku podle chuti.
Přícházíš a mizíš zas, neohřeješ si ruce, paty a já se po tisící ptám, proč zrovna já a proč zrovna Ty?
Uteklo to jako voda, vloni jsem bez Tebe nedokázala žít, však nepřišla nám šťastná náhoda a nenavlékli jsme niť. Teď s jinou spojíš život svůj, nechť šťastný je a krásný a láska ve Tvém srdíčku Ti nenatropí vrásky.
Chtěla bych Ti toho tolik říct, probrat ten naší lásky kříž, tu bolístku, co jsem si i trochu sama udělala, tím, že jsem naší lásku uspěchala.
Věřím, než noc v ráno změní a než stokrát zas přijde den, zas budeš mým a já zas Tvojí, spolu to krásně rozjedem.
Nečekám a nechci už od Tebe nic, jen na chvíli odejít od Tebe pryč, nevídat Tě, neslýchat a nic o Tobě nevědět, srdci svému pro útěchu cokoliv pak povědět. Nečekám a nechci už Tě více vídat, do očí každé ráno se Ti muset dívat a stěží poté zapomínat.
naštěstí už to přebolelo
Až zase někdy vzlétnu vzhůru, až zase někdy podívám se nahoru se srdcem plným lásky, tak splním si snů fůru a políbím Ti vlásky...
Šly spolu ulicí, šly spolu městem, s veselou tváří i smutným gestem, kráčely nebo běžely, včera se smály a dneska brečely. Jednou to měly lehčí, jednou stížený, však jistě dojdou na konec cesty a touhy budou splněny.
Po ránu v koupelně, dobře už je, jen se občas zasteskne.
Život jde dál a čas nám běží, dneska máš všechno, zítra peří. Přeju Ti všechno, co se přává naposled šeptám, mám Tě ráda.
Už je to dávno, vzpomínky na lásku jinou, zůstávaj uvnitř, nezahynou a na povrch se někdy vrací, když je člověk sám a nebo má splín, někdy jako slunce, někdy jako stín..s lehkostí srdce říct dosud neumím, proč právě on byl tenkrát tím milovaným mým..
Výjimečně mě nic nenápadá, byla jsem lásko tenkrát mladá.
Říkali, že na předměstí, stojí krámek se štěstím, tak jsem tam hned běžela, že si kousek koupim. Byla to však pověra, co běžela náměstím, pro lidičky skoupý. Deset deka za kačku, k tomu jednu žvýkačku, kus cukrový vaty, běžte honem taky.
Sejít jsme se nemuseli a přec jsme se sešli, přeju si ať v cíli víme, že jsme darmo nešli. Sečti jedna s jednou k sobě, touhu, lásku, něhu k tomu, pak poznáš, že patřím k Tobě, příklad vyšel zůstat spolu.
Jen pár vzpomínek mi ještě zbývá a fotek pár, ze kterých se hlava Tvoje dívá a pak už jen prázdno v duši a srdce plné citu, vzpomínky na chvíle blahobytu.
Uplácej zítra z pocitů, já jsem tady a Ty jsi tu.