Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 181-200.
Rána jak se to veme, v srdci jak díra po granátu a nebo ta slunečná, jestli to dobře chápu. A pak taky ta do stolu, že už je toho dost, že člověk stěží si v bolu, najde radost. Utíkám a běžím, že bude líp věřím.
Možná jsi mi už chyběl včera a zase budeš chybět dnes, jsem v Tobě lásko uvězněna a stěží se mnou zpátky hneš.
V zasněženém kabátu, kráčím tmavou ulicí, žádné šaty z brokátu, jenom srdce toužící.
Jen pár vzpomínek mi ještě zbývá a fotek pár, ze kterých se hlava Tvoje dívá a pak už jen prázdno v duši a srdce plné citu, vzpomínky na chvíle blahobytu.
v každým kusu, v metru, v tramvaji, v autobusu, no tak Tě mám, no tak Tě mám, no tak Tě mám
Odcházíš do dálky na pár měsíců a já si myslím, že zapomenu a uklidním své city, však těžší to bude než se zdá, mou velkou láskou jsi Ty.
Za vodou stokrát delší než je řeka a kilometrů tisíce, já na Tě moje lásko čekám, v noci za svitu měsíce.
Vzpomínky se zas zakutálely za Tebou, má duše je jich plná, díky, že mohla jsem být Tvou, byla to krásná doba.
Nevěřím na návraty, na úplňky, na horoucí pekla, že někdy ještě já a Ty prožijem spolu den tepla. Skončilo to, Ty to víš já to vím, přes všechno, co k Tobě cítím, Tvé rozhodnutí nezměním.
Veselá a dnes né smutná, těším se až se vrátíš, jak Tvá láska zas bude chutnat moc mi lásko moje schážíš, tak prosím všechny světa pány, ať už jsi lásko má brzy tady.
Přej a bude Ti přáno, i když to občas bolí, i když je někdy lepší ráno, přes záda dostat holí, však každý svého strůjce štěstí a k Tobě přijde taky, že nechal Tě stát na rozcestí, časem se schová za mraky.
Ne nelituju, že jsi tu byl, že byl jsi mi na blízku, když měla jsem splín a když mi bylo do smíchu, že spolu sdílely jsme krásný okamžiky, jen trochu vzpomínám a mrzí mě že odešel jsi mi Ty.
Pořád mě bavíš, tak jako včera, zítra, dnes.. pořád mě bavíš, víš jak to dělat a jak mě vynést do nebes. Pořád mě bavíš, ač se to nezdá, i přes těch pár let proluky, pořád mě bavíš, jsi moje hvězda, co dosáhne až za mraky.
Na křižovatce cest, chci se dál s Tebou vézt.
Smutek k mojí duši zase našel klíč, skrývám srdce před ním, i když je to kýč. Věřím v Tebe lásko, piju ze Tvých úst, byl jsi tu jen na skok, zbyl mi jenom půst.
Pro Tebe báseň chtěla jsem psát, však strach mi brání a slova stojí, pro Tebe báseň chtěla jsem psát, neboj já vím, že už nebudu Tvojí.
Scházíš mi miláčku, je to tak zvláštní viď, měla jsem všechno, náhle zas nemám klid. Scházíš mi miláčku, tolik moc chci Tě mít, přijď prosím ke mně už a navleč jehle niť.
To slovo možná, myslíš že poznáš, když schová se večer za mráky. To slovo možná, myslíš že poznáš, až budou se dít zázraky.
Jdu dál a neohlížím se dozadu, přes kaluže, louky a zahradu. Čas nadešel jít dál, jen hloupý by tu stál a čekal, že se vrátí, co je pryč, co zmizelo, jak kvítí u silnic.
Toulavý boty na noze mě tlačí, batoh na záda a k tomu píseň ptačí, co pohání mě dál a dál. Něco je pryč a něco přichází, tak vzhůru na cestu a ať NÁM VŠE VYCHÁZÍ!