Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 221-240.
Zase mi scházíš, do snů se vkrádáš, pusu mi na má ústa dáváš a ráno nejsi na blízku. Otvírám oči, touhou mi slzí, ptám se proč začátek i konec přišly tak brzy a kdo pofouká bolístku.
Čekám tu na Tebe lásko, ty stále nepřicházíš, snad jenom potají do snů mi vcházíš a ráno po Tobě zbývá prázno jen, tak prosím brzy přijď a splň mi lásky sen, ať srdce jiné přijde zas ke mě blíž, ať se zas někdo ptá: Lásko spíš?
Vzpomínka na dovolenou, na moře a pláže..
Skončíme tu hru stokrát hranou, každý si půjdem svojí stranou. Do zatáček a do daleka, kdo ví, co na nás ještě čeká.
Sundej mi prosím z víček pel a chvíli ještě se na mě směj, ať mám na Tebe vzpomínku, sundej mi prosím z víček pel a více už mě nečekej, nebyl si mi dán do vínku.
Nalož do vlaku harampádí,všechno,co jsme kdy měli rádi a pošli to pryč daleko.Nalož do vlaku harampádí,ať nás minulost nenavádí,prožít zas lásku prokletou.A pevně se drž hlavně madla,zas bude dobře uvidíš,minulost včera právě padla,vlakemČ.5jela pryč
Dřív jsem se párkrát zasnila, jak ráda bych Tě vlastnila, alespoň kousek Tvého těla nebo se ztrácet v Tobě celá. Čas kvapil rychle jako kůň, náhle si tady říkáš: Stůj!". Můžu mít co mi náleží, ač dneska o to neběží.
Tak ještě lžičku Tvého tepla a kousek Tvého pohledu a s kouskem Tvojí osobnosti, dám si Tě lásko k obědu.
Pár slov letmých a zmatených, jak herci nezkušení, já vím, musím se smířit s tím, že co bylo už není.
Nakreslím Ti na paletu, mraky, slunce, duhu, možná že se trochu spletu, ale zas dál pujdu. Vidíš v dálce slunce svítí, už ho cítím na dlani, na louce zas roste kvítí, přišlo nový svítání.
Až zase ráno přijdeš ke mně, až zase večer a přes den budu Tě vídat, můžu Tě stokrát nemít ráda a toužit zapomínat, však nic nenahradí tu touhu smět s Tebou obědvat i snídat a usínat s Tebou při měsíci, má láska k Tobě ve mě stále klíčí..
Déšť mi vlasy vodou smáčí, na tváři pár kapiček, ke štěstí mi někdy stačí, pár Tvých milých slovíček.
Pokolikáté už, doufám, že naposledy dnes, loudám se krajinou rozloučení a říkám si, zas naposled. Zapomenu zkrátka musím, jít dál ač do neznáma, přehoupnou se navždy přesto, že mívala jsem Tě ráda.
Zkoušel si někdy vyprat duši na bavlnu, či na vlnu, zkoušel si někdy vyprat duši a smazat z ní zas všechnu tmu? Zkoušel si někdy vyprat duši, vím, že to nejde, ale co kdyby, skrvna stejná jak na ubrusu a v srdci jenom pochyby.
Drž ještě chvíli mojí dlaň a dívej se mi do očí, řekni mi ještě rád Tě mám a že dneškem svět nekončí. Polib má ústa naposled, dotkni se tajných přání, tahle noc bude naše chceš a skončí za svítání.
Namaluj lásku na zeď tužkou a nebo třeba tuží, já chci být s Tebou, Ty buď se mnou, mé tělo Tvoje vzpruží.
Vlak jede ze stanice, píská, vzdálená chvíle nebo blízká, mizí a běží do dáli. Průvodčí mává, ať už fičí, srdce mé steskem pláče, křičí.. Vím lásko, musíš teďka jít, nezbývá než o nás dvou snít..
Pohár změny a dalšího kroku, pro mě a pro Tebe místo zlatavého moku, pro mě, že zase půjdu dál a pro Tebe, aby Tvůj život za to stál. Nehledej mě, nejsem tady, nechci slyšet Tvoje rady, srdíčko mé už Tvoje není, musí přijít zapomnění.
Chceš zahraju Ti symfonii, pak poznáš lásko jestli žiji, budu Ti hrát noc celou. Chceš zahraju Ti jako cvrček, zpívat Ti píseň bude krček, že chtěla bych být s Tebou.
Štěstíčko moje, chci být jen Tvoje, láska i naděje, teplo co ohřeje, něha co pohladí, srdce co poradí, štěstíčko moje milovaný.