Nalezeno 175 záznamů. Zobrazuji 101-120.
vzdávám se, umírám.... chci zapomenout! a sny své proklínám.... proč mi to nedovolíš, proč mi tě vše připomíná? proč zabíjíš mě stále...??
no i takhle se lze na všechno dívat...
tohle není jen souhrn lží, tohle se stalo! a on stále spí s ní, svět jako by zčernal, a štěstí tam v dáli... směje se mému neštěstí...které tak dlouho přetrvává! nikdy jsem noviny nečetla, ale tyhle za přečtení stojí... jsou psány krví!mou, ne jeho!
s každým koncem jedné lásky umírá anděl... kolik jich umřelo? a kolik jich ještě v nebi čeká, na naše zlomená srdce?
a sama tomu nevěřím! srdce své před tebou zavírám... ale ty klíč máš! odešel jsi, ale v noci jako bys se mnou byl... nezapomenu! ani když jsi nás od sebe odloučil...
myšlenka na konec mě děsí, moct vrátit zpátky čas. utajit co neměl jsi nikdy znát. neříct, že měl bys milovat! a možná by vše bylo jiné...je Konec?!
Vemlouvavý šepot tiše se lesem line, našeptává co máš udělat. Žít jen napůl.... kdo by rád?? ty?? no tak neblázni a poslouchej co ti povídám....
o přežitku moderní doby....
je taková, něžná až možná dětská....ale to je to kouzelné
pro všechny lidičky, kteří se nevzdávají naděje a doufají, že se jim jednou podaří vystavět dost silné zdi, aby odolaly i té nejkrutější bouři a té nejsmutnější hádce-pro všechny lásky,....
nevím, vážně jsem ztracená
hmm nevím jestli je tohle zpracování mé nejšťastnější
nejen o mě a o vás , nejsem velký básník....
někdy je třeba si sáhnout opravdu hluboko...
balada o lásce, která svůj konec měla! nebyla šťastná, ale chtěla!
něco jako ....nevím, nedokážu analyzovat své pocity...kupí se jako černočerná mračna zoufalé naděje, že někdy vyjde slunce ale zatím jen slané kapky smáčejí mou tvář... a to jsem si myslela, že se na všechno dá odpovědět.
Naděje umírá poslední...aneb vstříc novým zítřkům (ještě tak přečkat noc):)
pro mou nej nej nej nej kamarádku a pro nej nej nej človíčka na světě, "ty chápeš a rozumíš, bolest sdílíš..." nejde ani tak o formu jako o odsah takže mi to prosím promiňte...tentokrát!