Nalezeno 27 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Schválně, o čem je pohádka? :D
...třeba to, na co čekám a neuslyším.
Tato báseň nepotřebuje komentář. Prostě jsem jednou přemýšlel nad slovama, která se rýmovala, všiml jsem si, že končila na -ička a nakonec vznikla tahle sranda. :D
Vlastne bych chtel uz jenom jedno. Omlouvam se za to, ze to je bez diakritiky, ale psal jsem to na tabletu.
Proč se báseň jmenuje 6.pád? Proč to nazvat o kom o čem, když každý pády zná. Potřeboval jsem něco originálního. Toto je o dívce, kterou jsem miloval, poté nenáviděl... Měla možnost něco změnit a neudělala nic. Je tam moc symbolů a asi to nepochopíte...
To nepotrebuje komentar. Kratke a vystizne.
Tato báseň není smutná, ač se to zdá. Je pouze taková... No řekl bych tragická (působí tak na mě). Ale originální. Krátká, originální a velmi jednoduchá. Je to odpověď na rýmovačku: Lidi:Vaše snaha bude marná, nejlepší je Ewule Farna.
To je pro jednu mladou, aktuálně 15ti letou slavnou slečnu, zpěvačku, brunetku, chodící na gympl, má ráda kuřecí řízek s hranolkama... :-D Ještě že nikdo neví, kdo to je... :-D
Původně mojí spolužačce I.M.
Básníčka, kterou jsem vymyslel již v roce 2008 (no básnička, jen pár slov co se rýmují a pak jen text, ale psaná od srdce). Jak možná víte, mám svůj idol. Tady se zamýšlím nad tím, komu jsou určené písničky od Ewy Farny. Všem lidem? Nebo konkrétní osobě?
Ach jo. Právě jsem napsal báseň o životě, ze které se zase vyklubala báseň o lásce. xD No snad se vám bude líbit. Ale i když se z toho vyklubalo něco jiného, tak se mi to strašně líbí. Jen pořád to stálé smutnění nad láskou se mi už zdá stereotypní.
Báseň má 2 části. 1. část je delší = realita, druhá výrazně kratší = snění (usnul jsem a teď se mi o ní zdá).
Věnováno Nině. Nevím, jestli to vyjde, ale ona je podle mě skutečně ta pravá. A protože věřím, že se mi to splní, je tato báseň poslední ve sbírce Koho nejvíc milujem.
Uvádím první, protože nevím, jestli bude někdy další. Tehdy jsem to psal bez diakritiky a nechám to tak, protože nemám sílu to přepisovat. Je to popis osoby.
Je to básnička psaná původně pro moji spolužačku, ale prakticky může být určená každému, kdo je v životě nešťastný.
Určené pro jednu dívku, o které jsem si myslel, že mi odpoví na básničky, které jí pořád píšu. Odpovědět mi nechce, kamarádit taky ne. Mrzí mě to, je to však její rozhodnutí. Rozhodnutí, které nechápu a asi nepochopím.
Toto je velmi pesimistická báseň, kterou jsem napsal v 15ti letech, takže aktuálně zhruba před 6ti lety. Jsem rád, že jsem tuto báseň ještě našel, z této pesimistické doby, z 15ti let, mi skoro žádné básně nezbyly.
Zde se snažím ukázat své dvě stránky. Něco jako anděl a ďábel. Tady jsem ukázal své smutné srdce a silný rozum, který se snaží být optimistický.