Výběr autora Ophelia81

Miluju tvé boky, světlo se přes ně přelévá
vsakuje do živých otvorů
Malé tělíčko hmyzu slisované stranami básní
Rozněcoval jsi sl

To ještě měli divné oči, osahávali své zuby,
ostře do nitra, vidličky v záňadří a čerstvé
omáčky bublaly na počest blikající hvězdy.

Něco toužebně očekávaného odrážíš
v zorničkách. Cloníš světlo, aby
nebylo příliš, a já si beru kus tmy
na rukáv. Čenicháme sny,

Slyšela jsem Tě. Protékals mi uchem a zasekl
se tlapkami. Lovila jsem rozpáraný čas,
lezla prasklými švy jako kočka. Na slově

Nemožně tichý život zaběhl do slepé uličky
A přitom jinde zhasnutá světla v ještě teplém
rámu dychtí po uzmutí
Zatažená noc spřá

Napínáme, až praštíme
soucitem k vymknutosti
jakés manýře
nebo člověku, chceš-li
můžeš mě trpět do úsvitu
a já

Nejsem nic než ztracené slovo
zpovykaná noc
kalhoty na půl žerdi
brodí ticho
Slyšíš mě, jak odbíjím každou hodinu

Jsme spolu. Děsíš mě svitem vlastního těla
Prostrkuješ mě dveřmi. Oblečeš mě do tepla
a přikládáš. Jako by bát se byla volba
N

Nevzpomínám si. Nebe chroustalo čerstvé slunce
na ostré paprsky. Překročila jsem zbytky postele
a usnula na prahu. Cíp vlasů ještě u T

Byt přetopený ze světla. Fousky mě škrábeš na zádech.
Zahnula jsem je do hladka
Držíš mou linii pevně, abych se nebála.
Stejně

Vymýval jsi mě do čista
Já sama chodila s velkým deštníkem
Je ti smutno. Kopec do daleka
a nad ním nemocné srdce
přech

Čekám úsvit
Něco křehkého s krvácením
dojná kráva noci
splasklá
vylitá
prošedlá
Odpočítávám každý řez

Zadřené paty o písek z Tvých bot
Někoho napadlo
jen tak se opřít o Tvůj hrob
a nakreslit květinu
Chtěla jsem tu scénu

Chtěla jsem spát s příběhem
Padaly ze mě velké kusy
Otevřels dokořán
Zadírám o okenní římsu
poslední pěkný hadry

Malé bílé překvapení
mezi stehny básníka
Položil ji na stůl
Každý kousek zvlášť
pleskl do ticha
Na obálce kost

Zakresli jádro psa
Vyvrhni lítost
Nezapomeň
I kosti vrhají stín
jako jazyk slovo
Podobáš se věčnosti
s

Byla jsem Tvá
Kousala jsem Tě do prstů
Když jsi mě otvíral
Křičela jsem Ti do nehtů
Když jsi mi zvrátil myšlenky do kl

...

Dáváš mi jména
A rdousíš mě minulostí všech svých matek
Neumřu
Na městském sněhu tají naše děti
Malé líté potvory

Někde mezi stínem posledního schodu
a tikotem zadních vrátek ležel
Víčka napřažená ke světlu
Číhala
Bílý odražený sníh

Nebyla jsem šťastná
Ne víc než na špetku ticha
Tehdy se to stalo
Pohladil jsi mě po vlasech
A já slyšela jen šumění st