Nálady a touhy
Prolog: Nálada se vede s touhou,
jen na chvíli, krátkou, pouhou.
Na zem shodí šaty letní,
krutý mráz ji chladí záda,
horká Touha to má ráda,
do vlasů ji kvítek vetkni.
Větrem tančí vločky sněhu,
nad obilím vzduch se vlní,
přání se Ti rázem splní,
v okamžiku času běhu.