Návštěvnost
Díla autora Hanuš
Nalezeno 248 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Čekám na první slyšení, Já Váš gangster v plném rozlišení, barev a stínů, ve jménu lásky a zločinů. S lehkostí chtěl jsem žít se soucitem neškodit, ale můj svár, žalobce nemůže pochopit...
Tajemná, jako luna, déšť a na kostele kříž, Překrásná, že kvůli ní v transu bdím, duše má nenachází klid, modlitbou se to nedá zastavit, jen v dlaních růží trn, půvab té dívky může pochopit a já to vím, hrad střežím..
Excitement is breathing in my every cell, Standing here, I finally know I am doing well, Love is a code written down in a body, For me it is either you or nobody, Nobody else
Podpis ve mě zanechá, bude svítit a hřát, jak těžké je ve tmě otevřít oči, když dávno ví, co mě děsí.Tak slabý já jsem, tak slabý já jsem...
Lítám vysoko, Nechci klesat níž, Chci letět daleko, Na chvíli být ti blíž, Jsem totiž uragán, Ty moje slečna Bouře, Na holé pláni široko, je nám spolu dobře...
about a darker shade of love.....
Luna tápe, zbyl tu chladný stín, Vlci vyjí, možná zabloudím, Řekou skel se k tobě přebrodím, Jen pád můj teď zadrž
Věčným jarem půjdu rád, tam zlatý déšť se k zemi sklání, na harfu v ulicích lidem budu hrát, když vůně tvá, mě tak vábí.
Vítr od moře začal vát, ještě chvíli chci tu stát, vlny se lámou o skály, šedé mraky plují do dáli, Tenkrát s ní, těch pár dnů, já v sobě mám....
Když vnímám ladnou chůzi tvou a tvář, tak hrdě vztyčenou, pocit mám, že rozumím, proč půvab a nostalgii, máš zde souzenou.
vím, že tvoje rty, sladký i prokletý, mě na zem srazí, už brzy a navěky. Máš ten dar, vrátit déšť do pouště, když někdo jako já, se tvojí duší prokouše...
Vládne noc a mé kroky prázdnem zní, jen klid a mráz, na zem padá sníh, Žádná z otázek už nevíří hlavou mou, Přítomný okamžik se stává záhadou
podívej, duha zdobí deště cár, padají níž a na dlani je mám, ta souhra živlů, která nezná klid, tu krásu v duši své já chci dlouho s Tebou mít
Báseň o smrti, nicotě a proměně...
I´ve lost myself, gliding high in the air, with peace of mind but some kind of despair, The sweetest pleasure I‘ve taken from that kiss, the innocent print that burns on my lips
Až mě probudíš, ze snu o zlých márách, pocit budu mít, že svět má rána krásná. Někdy ztracený, bývám v prázdné síni, ani netuším, že rád sebe trýzním..
Tak se ptám, Kdo tu víří prach? kdo pod kameny mě budí a nenechá dál spát? kdo mi bere můj klid? tam dole, dole v mohylách? Těžké je otevřít ve tmě oči, písek v přesýpacích hodinách každého děsí...
Ráno když má milá sladce vstáváš, dráp už zatíná, ta všedypřítomná co našeptává, že peklem je každá vteřina. Ta zvláštní snědá žena, tetováním ozdobená, ta zvláštní snědá žena, ve které morálka je dávno prolomená a padá do nevědomí níž...
Život tvůj, ta rozečtená kniha, má víc než tisíc stran, volám stůj, když nocí zvoní hrana, tvé kroky rozpoznám
písňový text o temné dynamice traumatu a autonomního komplexu.