Návštěvnost
Díla autora Hanuš
Nalezeno 248 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Odjistila v sobě dynamit, tak tu sílu zkuste pochopit, když na rozcestí stojí rozum a cit, jen čistou něhou, ji můžete zastavit..Nesuďte už víc Lásku mou, pro ten zvláštní žár, co čistém svědomí, zatmění způsobí,až spálí všechno co má, na popel i prach..
Proudí městem, brzy je uvidíš, s deštěm, mrazem, větrem, co ty o nich jenom víš? Jdou ulicí, zamilovaní,něžný smích zní, pro všechny lidi přející. Svět můj se otřásl v základech, jsem barevný motýl a ty rozvitý květ
Dlouhá je noc, Zase nemůžu spát, Trpká pravda uvnitř, Moc rychle začala zrát, Že jsi rána, co se nehodí, Že jsi měsíční svit v mém pokoji...
O lásce a patologii, o tenké hranici k utrpení a duševní bolesti, ztrátě smyslu pro realiu, rozpadu osobnosti
Chci to celý pevně uchopit, Řekni cenu, kterou musím zaplatit, Dnes nepůjdu spát, V tom zvláštním tichu, Cítím vítr vát, A vidím tvoji tvář, Tvoji tvář a malé rty, A víc už nic, Nic co můžu pochopit....
Zavírám oči, Zkoušíš odejít, Jako kočka bloudíš, deštěm do neznáma, Zavírám oči, Tvé stopy nejdou smýt, I když kolem zvoní hrana, Tam v poli vlčích máků, Kde rty rudé vzplanou v bouřích a za soumraku
We entered the world of sacred lovers, beauty within it always discovers
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Jsou věci, které nevidíme, alespoň ne vždy. To však neznamená, že neexistují. Plavba na paddleboardu přes přehradu nemusí být jen sportovním zážitkem. A to co bylo, nechává stopy nesmazané.
Né, ty nejsi marťanka, co na Měsíci hledá azylový dům, utíkat nemusíš, klidně chvíli jen tak stůj, ať tu nejsem sám, defilem vizí za tebou se prodírám, že jsem tvůj objevitel, král bláznů,pokušitel, že tvý myšlenky, odezírám, vlastně já..
Bloudí ve mě dál, Loučí svítí na cestu, Stále klopýtám, Na zem někdy ostře klesnu, Mám ty stavy rád, Když vítr pustou plání se žene, Ten hlas mluví dál, Ta tvář plane někde ve mě.....
májový den soumrak v parku vítá, to když kámen na rtech soch sní, že láskou ožívá....
Padám do slepých kolejí, otevírám staré rány, dnes to nebolí
Cítím, jak mě opijí tvůj hlas, Cítím, jak všechen smutek náhle zhasl, Za oponou matných všedních dnů, Nevnímám šum křídel havranů
(Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné)
Jako hřích mu to nepřipadalo, vše bral ve jménu vášně a lásky. Ale jednou to Báťuškovi stejně řekne. Jenže ne tuto neděli. Tak dobře se ještě neznají. Opatrně se rozhlédl, nasedl do auta a zkontroloval pohyb ve zpětných zrcátcích. Nic. Odjel z parkoviště.
Can´t you see? Vivien? I am walking lonely in the rain, I just can´t believe that all is in vain
Oh, look, here he stands, an official king of music bands, who keeps playing his old time jazz to make us smile...
V tichu noci padá sníh, Maže stopy v závějích, Jen já tu zbyl, Uprostřed chvil mámení. Tichem noci padá sníh, Mizí všechno až na jeden vryp, Nedá se skrýt, Uprostřed krás i trápení...
Tak blízko Tě mám, že na srdce Ti dýchám, a ticho kolem říká víc, slova prázdná, nezmůžou nic
Stále ve mě bloudíš dál, Ty jsi moje volání, S tebou tu stojím, V proudech krasosmutnění, Jsi můj motýl, co nikdy neumírá, když mrazivá je zima...
Chci žít teď, o nebi nechci snít, tak živím v sobě hřích, je čistý jako sníh, a přísahám, že se cítím líp...