Návštěvnost
Díla autora Hanuš
Nalezeno 248 záznamů. Zobrazuji 21-40.
A mraky letí nízko, teď se tady blýsklo a zlatý déšť řeku v Máji rozvášní. Ona šaty svléká, že na milého už čeká, to jistě není žádné tajemství. A vzduch se náhle chvěje, Ví, kam to všechno spěje, že na tenhle příběh slova vůbec nestačí....
Chceš teď znát, jestli čas stopý tvý, ve mě dávno zahladil, tisíckrát, vidím křehký bílý sníh, tam v síti zvláštních chvil...
Krásná, smutná a bláznivá, světem bloudí jako já, má něco, co mě zajímá, ta dívka bez jména, v podvečer májových dnů, vzplál pro nás magický čas, a hladina z pylu a řas utkala jarní šat.....
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Zmámený oči zavírám, rozmazaným vjemem se prodírám, dopředu, dozadu, klopýtám v bouři písečných dun. Mizí mé poznání, vítr kapsy naruby převrátí, z vyschlých moří v prstech drtím pláč i sůl.....
Spirálou se dolů snáší, Zas když noc mi brání spát, Ona zná ten důvod, Je to posel dobrých, špatných zpráv...
Svý city jinde vážeš, Dávno, já to vím, Tvé kompulzivní touhy nikdo nezmění, Jsi už taková, neměnná, Bez definic, Jako prázdné ráno, A krystalické nic...
Je to s námi, Opojení i žal, Ztrácíme se v citech, Bloudíme sem i tam. Je v tom bolest, Rána, co se nehojí. Je to láska v autě, Touha v hotelovém pokoji...
O pohanské dívce, nejenom vytesané do kamene...
Neznámá žena v zrcátku auta řítí se za mnou deštěm a tmou. Ta zvláštní žena, krásná a nebezpečná, v duši mé brnká riffy intimní strunou.....
Moře padá na útes skal, Jdeme o kousek blíž, A spád děje mi mnohé dá, Zrychlený tep a tvůj klín. Plujeme v proudech každý sám, Každý z nás je bloud, Jen ty víš stejně jako já, Láska mi brání zestárnout
Stoupá výš a zkouší se prát, Zvláštní obraz, tváří dívka, Tělem had, Vůní své kůže chce mě zmást, Tu jemnou sílu umí stupňovat, Nebezpečné vyvolat, Že city své mám ji dát, Že přestane manipulovat..
Stuhy listí, do kterých vítr sáhl, klesají, kolem ramen mám z barev lehký šál, co neváží snad vůbec nic, a láska je ke štěstí klíč, Zavoláš mé jméno třeba tisickrát, já v úžasu tu musím jen tak stát...
To nemůžu být já, Neumím žít bez napětí, Chci v extázi skrýt, Pocit promarněný, Vždyť všechno pomijí, Jsme tu na chvíli, Ale možná Ty nebo Já, Začneme světu vzdorovat, Rozespalí a bosí, I když nás nikdo dál neprosí..
Mráz, kterým mě snadno spálíš,nech vychladnout, divoce se jen tváříš
Probuď mě, až sníh z hor začne jemně tát, a jižní vítr loukou začne vát, nastav budík, ať svěží můžu s jitrem vstát, bezvládný ležím na zemi, bez tebe mám chuť to vzdát...
Možná ty jsi vážně celá, ta jarní včela, co pila z proudů slunce, na kůži mé tak slaboulince a já ji foukal do křídel, když tíhu světa kolem, čas pryč unášel....
A v proklatě krásných příchutích Siberky, sny o holkách jsou tak horký, A v proklatě krásných příchutích Siberky, mánii jsou drifty a motorky. Dukla je zvláštní čtvrť, kolem lány polí za městem, Duklu miluj nebo suď, ulpí ti v kůži jako krém.......
Text o lásce a tajemnu v nás i kolem nás, inspirovaný moji životní modlou a melodií, která ve mě neustále protéká
Neznámý vjem, znovu víří, do všech pórů, v těle mém, Není to sen, v mnohém se liší, s úsvitem rána, nekončí. Ví to a jde už k cíli, nese mě dál, neslyšně, Ví to, tak už jen chvíli, Tvář za obzorem, skrytá je, Bez tíhy vin, na prázdné židli...
Konopný lano rychle dolů shoď, ke kráteru připoutám vzducholoď, Já jsem nový Adam a ty Eva, Jsme tu sami, nazí, jenom my dva, Buší nám srdce, v žilách tepe údiv a strach. Pod nohami víří šance, černý sopečný prach