Návštěvnost
Díla autora Hanuš
Nalezeno 248 záznamů. Zobrazuji 81-100.
Divoké vášně, pořád je hlídaš? teď piješ z poháru zapomnění, jsi na řadě pokerový karty mícháš
Dálkový autobus nás unáší, teď míří do Mikulova, den se probouzí, to krásný červnový úterý, kolem se vine zvlněná krajina, kaplička, vinice, rudý máky, to všechno mě niterně zajímá...
Neptej se, jestli já mám strach, jestli jsem gentleman nebo vrah, co na tom záleží. Divný svět v hlavě máš, jenom knihy a tichý pláč, já syrový maso mám rád, tak se holka trochu snaž...
A klidně můžeme být, Vratkou bárkou na moři, Co někdy do útesů naráží, Nebo v objetí stát, U starých žlutých tramvají, Když déšť stéká dolů dlážděním....
Tříští se o sebe, city a myšlenky, rád někdy stupňuji tenhle svár, jenže pak ve větru tvou vůni jemně vdechuji.....
Prý unikám před sebou, V autě cestou, necestou, Nás nikdo nezastaví, V nás ve vteřině šílenství se zrodí, Opilý řidič je veselý vrah, Něco na tom bude, možná je to tak, Jako opilý koráb s tebou na širým moři, Mezi stehna ruku svou..
There is a shining moon in the midnight sky
..A svůdně šeptá odpověď, dřív než těla dopadnou na hebký mech, kde májový déšť do šatů se vpijí dál, potom ze rtů se ji dere dlouhý sten, když marně zkouší odtlačit stromu kmen a do plic chytá druhý dech,když ji kůra zlehka studí na zádech...
I když jsi odjela, Tvá aura mi zůstala, Zapomínám na čas,ve kterém já jsem pouhý host, když tu se mnou dýcháš minulou přítomnost. Tvá aura mi zůstala, čistá, že zastaví tikot hodin a strojů chod, pluje kolem, ta elektrizující mlha, co houstne a...
O síle lásky i patalogie
Miluj své sny, vždy měj sílu žít, i když osud staví mříž, co stěží dá se obejít. Miluj své sny, ten prostor ti nesmí vzít, bez nich duše slábne, ta krása nesmí odejít. To na paměti měj, přeji si lásku a zběsilý rej....
V plameni žáru věčných milenců, láska nám spojí ústa do věnců,a lánem vlčích máků s Tebou jít, zase mám odvahu žít
Tma a v ní hoří tvé oči, stačí jedna jiskra, která ve mě skončí, srdce mé spálí pohled tvůj, tak říkám stůj a neriskuj
Víc než jsem kdy chtěl, chci ti říct, jak osud můj, mě v hrsti měl, co s tím?,temné tóny mi hrál, pak se mi smál, karty špatně rozdával, Už vím..
Mráz, do tváří pálí mráz, A prsty kreslí vzkazy do oken, Teď tu přibyl za jeden, Zkoušíš je číst. Co chtěl tím říct? Sám, němý a beze slov, Zpomalil světa chod...
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Tichem kolem zní, hlasy havraní, a páru podzimní, s vodkou míchají. Nevím, jestli spí, možná jenom bdí, oči zavřený, křídly občas mávají. Dávají znamení, hranice překročím...
každému kdo miluje Noc sv. Jana a kdo věří v transcendentní svět...
Kdo jsi a odkud já tě znám? Kdo vlastně jsi a proč pod kůži tě mám? Ten obraz, který vidím, když nemůžu spát. Ta tvář a dlaně co nesou mě až do mlhavých rán....
Můžeme si lhát, že nevíme, kde láska bydlí, nebo na dešti stát a cítit, jak bouře v nás sílí
Nocí se plížím, nemám cesty směr, nocí se plížím, můj svět je vitráž matných skel. Tak kde je tvůj dům? Tak moc ti chci ti říct. Proč já se trápím. A co my teď s tím