Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 241-260.
Dotkni se ruky, co pro Tě pláče, dotkni se kytky z květináče, život je dlouhá řeka. Dotkni se retů co po Tě touží a kytce nalej třebas vodu z louží, na závlahu Tvou čeká.
Měla jsem Tě, docela blízko a plnou hlavu, nenapadlo mě, že mi tak brzy řekneš sbohem, jedno tělo, jedna duše, Ty povahou bohém, teď mi zbývá jen pár smutků, jen pár hezkých vzpomínek, Ty za chvíli odejdeš mi, zbyde další kamínek.
Tak si mě představ jako já Tebe stvořím si večer před spaním, tak si mě představ jako já Tebe, než přijde zase svítání.
Ať je venku zima, mráz či sněhová vánice, s láskou nám jde všechno snáz, není třeba čepice. Ať je venku horko, žár či dešťová bouře, když tvoříme spolu pár, je nám pořád dobře.
Dal si mi vzpomínku na celý život a na oplátku dostal si mou a teď jsou schované uvnitř našich srdcí a přicházejí s ránem i tmou.
Dolej mi držánek borůvkama, měla jsem ráda Tě a teď jsem sama, dolek mi džbánek medem zas, ať rány moje zhojí čas.
Loučím se s Tebou na tisíc způsobů, já měla jsem Tě ráda, však naše láska zmizela a nemám ani kamaráda. Možná že čas dá a změním svoje slova, zvovu si třeba pár slov povíme, život jde dál, Ty tam, já tady, co bude zítra nevíme.
Vzpomínky schovám si do květináče, zasadím své srdce ať si pláče a zaliju ho kapkou vody. Přisadím k němu kousek lásky, bez soucitu a bez nadsázky a budu doufat v lepší doby.
Prý smím Tě ráda míti dál šeptalo mi mé srdíčko, jen nesmím už Tě milovat a když tak jenom maličko.
Tak vem si kousek z mýho snu, ukroj ho jak kus koláče, když dneska večer nezhasnu, tak srdíčko se rozpláče. Co čeká nás, mě a Tebe, dnes už se nezeptáš, Ty seš tam a já zas tady a zůstali jsme každý zvlášt.
Poprvé sama v metropoli, září tu světla, svítí domy, hvězdy objímaj temné nebe, chybí mi tu jen kousek Tebe.
Chvíli jsem si myslela, že si někdo jiný, krásně jsem Tě viděla přes obroučku brýlí, teď však koukám za střízliva, co jsi vlastně zač, nemá pro Tě miláčku smysl ronit pláč.
Říkal si mi snad tisicíkrát skoč do vody a rychle plav tak jako kapr v rybníce. Já už ty Tvoje rady znám, probouzel si se někdy sám, usínal s září měsíce..
Já ptám se větru, měsíce i slunce, zkouším to i u deště a sněhu, jak pak se moje lásko máš, stěží teď více svedu. Vzpomínám na Tě každičký den, čekám kdy napíšeš aspoň dva řádky, v srdci mi zůstal ukryt náš sen, já chtěla bych Tě zpátky.
Mít tu moc a vrátit Tě zpátky, myšlenkama Tě přitáhnout a už Tě nikdy nepustit do dálky, teď však nejde dělat nic, jen dny prázdný na šňůrku navlíkat jak korálky..
Scházíš mi najednou a já nevím, kde se to vzalo, odkud to přišlo a co se stalo, že mezi námi náhle je cosi, něco se klube, možná rodí, nechci to zahnat, jen chci být Tvojí kapičkou rosy.
Komentář neurazí, jen občas na zem srazí a vezme z křídel sílu a chuť psát, tak mi promiňte, musím dál zas se dát.
Tak ještě 48 hodin a pak tři dlouhý měsíce čekání a zároveň snahy o zapomnění, vím, že pozdě je Tě milovat, ale stěží to teď změním.
Těžko dnes hledám vůbec nějaká slova, stejně už pranic nezmůžou, všechen čas vrátila bych znova, byla zas Tvoji parťačkou. Pochopit jde to jenom stěží, že už tu nikdy nebudeš, zůstaneš navždy jen v mém srdci, spi sladce v bráně u nebes.
Jednou máme vše a příště nic, cosi přichází a zároveň mizí, včera jsme pospolu dneska si cizí, však srdíčko by zas milovati chtělo se vší tou krásou, radostí, něhou, být zase pro někoho hlavní tah, jen překonat strach z lásky a znovu milovat.