Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 281-300.
Na něco pozdě, na něco zas brzy, v očích mi zbyly jenom smutku slzy. Snažím se vyhnout Ti, citům svým zabránit, zůstáváš však v mých snech, tam to lze zachránit.
Jak strom štíhlý, co podél skal se pne, jak řeka dlouhá, co smutně teče, já čekám lásko až se něco hne a čas se nenapravitelně vleče.Jak zima dlouhá, co plyne nad krajem,jak jaro na které se každý těší, já čekám lásko, co že nastane a srdce steskem brečí.
Trocha nostalgie, nikoho nezabije aneb vzpomínka na lásku minulou.
Řekni mi lásko, než spát půjdeš, kolik je růži na světě, řekni mi lásko, než spát půjdeš, kdy poslední z nich rozkvete? Řekni mi lásko, než spát půjdeš, kam chodí slunce v noci spát, řekni mi lásko, než spát půjdeš, budeš mě někdy milovat?
Posílám kousek vánoční pohody, kousek citu a možná i životní moudrosti, tak netruchlete lidičky a zapomeňte na starosti, vždyť slunce zase zítra vyjde ač bude mráz i zima, jednou jsme dole, jednou nahoře a přesto je to prima. Hezký svátky Vám všem:-)
Někdy si namlouváme hodně věcí, jsem v klidu, v pohodě, vedeme řeči, však uvnitř duše nám i smutno bývá, to když se láska na nás skrz prsty dívá.
Takové malé snové přání zas pod víčka si tajně schovám, že moc Tě lásko miluju a s city co k Tobě chovám, toužím se podělit, srdíčko ohřát láskou Tvojí a ruku Ti pak podám svojí až budeš zase doma...
Možná si žízeň měl a možná to byl hlad, možná si oněměl a nebo zůstal stát, možná si vzpomeneš teď, když si v dáli, jak oba spolu jsme jako led táli.
Už neřeknu Ti ani kdybys chtěl, o čem sním a co je můj nejkrásnější sen, po čem za úsvitu toužím, čím se srdíčko mé souží. Co mě trápí, co mě rozesměje, jestli dokážu žít bez naděje. Už neřeknu Ti ani kdybys prosil, musíme jít dál, život pole zkosil.
Našel si ve mně místo co zelo prázdnotou, přeju si, aby nám to vyšlo, Tobě, mně, nám oboum.
Touha po lásce sžírá srdce moje, váhám a potají přeju si být Tvoje, aby si na mě myslel večer, v poledne i ráno, aby mé srdíčko už nebylo samo, třeba by spolu nám mohlo být fajn, topím se v nejistotě, ráda Tě mám a nevím co Ty, kdo okupuje Tvé sny...
Dejte mi boty, já chci běžet, dejte mi vodu, já chci plout, pokořit všechny domy, věže a někde začít novou pouť.
Tak na čas zase naposledy, neohlížej se nemá to cenu, jdi dál a setři slz si pár, ty nepomůžou Ti věru. Tak na čas zase naposledy a už se tím netrap víc, co bylo bylo, ať už jakékoliv, musíš jít světu vstříc.
S plnou taškou s konzumu, s peněženkou na ruce, že bys mě zas chtěl. To chtělo víc rozumu, když jsem byla v záruce, tvůj čas vypršel.
Někdy je obtížné v citech se vyznat,někdy je obtížné jít zase dál,utekl měsíc,cos odešel v dál a já se sama sebe ptám,co bude až se vrátíš zase zpět mi do blízkosti,jestli mé city budou trvat a nebo zmizí,kéž bychom pak už nebyli si cízí,rádaTě mám
Zažeň vzpomínky do dáli, nech oheň plát a řeku téct, já sleduju Tě z povzdálí, v mysli mé budeš navždy kvést.
Toulám se chladivým večerem, za souzvuku sněhových vloček, upíjím čaj ze staré konvice a hlavou se mi honí tisíc věcí, přijď prosím miláčku - už brzy.
Jeden malej čertovskej veršík, pro anděly a mikuláše, pro miminko, co doma pláče, pro všecky, hodný i zlobivý lidi - snad se Vám bude aspoň trošku líbit.
Z pocitů pár, co zbyly na mém srdci, postavím vor a popluju do dáli. Vím, dá to práce mnoho a třeba to slunce podpálí, přesto popluju dál, když život si to tak přál a dal nám tu šanci, mít na chvíli kus štěstí v ranci a nebýt každý sám.
Zabalila jsem Ti batoh, kufr i tu tašku, nezapomeň si k tomu vzít zahřívací flašku. Běž si, utíkej si někam, nebudu Tě honit, zahřeje Tě možná deka, tak nač slzy ronit. Naše láska byly slepá a neměla smysl, jako černá izolepa, zalepila mysl.