Výběr autora mara539

Pole jméno vyplněno automaticky.
Znaky hesla skryty černými tečkami.
Vítej v životě. Na ploše ikony v řadě,
otevírám prohlížeč své duše

Voda z kohoutku teče dvěma směry:
levý tok nese horký dech touhy,
pravý ledový našeptává strachy.
Pod sprchou stojím, a rozpadám se,

Do dluhopisů tvé lásky  vkládám kapitál důvěry, na burze emocí někdy klesají  akcie mé trpělivosti, v portfoliu všednosti  obchodujeme s drobnými

Ranní opar nad loukou se vznáší,
jak jemný závoj, kde nebe barvy nanáší.
Stébla trávy – svislé linie štětce,
v průzračné okrové, sem

Taková má experimentální

V 02:47 – když Mléčná dráha
skrz okno porodnice nakoukla.
Tvůj dech rytmicky se snoubí
s pulzem kapaček v souznění.
Monitor dechu

Rozprostřela jsem mapu, co je podobná tvému tělu. Tvé ticho – hluboké oceány, mezi ostrovy slov, rozprostřeny.   Každé slovo je bod na mapě, kaž

Rodíme se jako hrnky z hlíny, němí, prázdní v první chvíli. Život nás hněte, tvaruje a leptá, jak čas, co námi protéká.   Jeden se třpytí, druhý

Je tma, a já jsem ta kdo tady sedí,  
Déšť mi šeptá příběhy v listech, co ví. 
Každá kapka, každý zvuk je známý,  
Plamen svíčky kreslí

Podzim. Vím, že je únor, ale co už.

Podzim je jako malíř, list za listem maluje, tady žlutá, tuhle rudá, kousek dál obě. Jako plátno celý les, když domaluje, list utrhne a ten se k ze

Má nejmilejší

V zahradě tiché pod závojem noci, setkali se dva, láskou spojeni. Ona květinou, on stínem za křovím, sposeni pohledem, co všechno poví   Dlaně se