Výběr autora mara539

Na Dušičky kráčím známou klidnou cestou,  kolem chryzantém a jasného třpytu svící.  Lidé se v tichu šeptem zdraví s úctou,  hřbitov se v kouzlu več

Podzim, lásky čas

Říjen mě sváděl,
touhu šeptal do větví.
Váhala jsem jen chvíli,
než řekla: „smíš.“ Vzplála rudá jak hasnoucí den.
Svlékla se

Ranní chlad krajinu kreslí jinovatkou,
na bílém plátně zemi nechává holou.
Šedavý odstín, první tahy štětce,
rosa se leskne v ocelové t

Když přes den sestry s macechou spaly,
hleděla dívka oknem do polí.
Šaty jak popel, špinavé, staré,
duše popelky však krásná stále. St

Šestnáct let spolu
a někdy ho nepoznávám
když ráno vstává
jeho stín je cizí Má svoje rituály
kávu bez cukru
modré světlo dis

Noci probdělé mysl znavená,
hvězdami černá tma je posetá.
Ty perly drzé svítí do tváře,
svoje chvíle sypu do polštáře. To ticho zní, a

Až mi bude nejhůř neuvidím na slova kolem jen temnota   Nahmátnu v kapse zlomenou sirku jediný zbytek světla na světě chvíli zaváhám pak ji s

Začínám v kuchyni.
Zhasnu nad dřezem
a lesk na skle v noc proměněn.
Utěrka ještě drží teplo dlaně,
jako by se bála vzdát dne. V o

Tři hodiny ráno,
otevírám oltář lednice
ne proto, že bych měla hlad,
ale pro tichou zpověď světla
na holá chodidla. Beru jogurt d

Třikrát zadržím dech  jednou  za děti, podruhé pro tebe, potřetí za sebe.   Mezi nádechy  nade mnou přeletí havran křídlem dře o mrak v jeho s

Jednou bude déšť padat na střechy na má zavřená víčka na němá ústa nevyřčená slova   smývat mi barvu z vlasů jméno z náhrobku lásku z dlaní

Pláč na sklo. A já, na stole,
zrakem piji déšť na okně.
Kapky ryjí do chladné tabule
rýhy deště, stříbrné linie.
Přitisknu prst.

Utírám prach z poličky, jako bych hladila vzpomínky. Každý pohyb prachovky rozmazávání minulosti   Prach se víří ve světle, tančí krátce, než s

Mám tři kameny. První hodím po řece.
Ať se zastaví.
Ať mlčí.     Druhý na nebesa
Aby praskla.
abych svobodná byla.     Třet

O boji vnitřním

Jan
Tak jsem zde, má paní, kde skryl se tvůj stín?
Zahrada tvá tebou voní, přec jsi jak dým.
Čekaje náruč, úsměv a pohled vroucí,

O boji duchovním, společenském a lidském

Jan
Hle, má paní! V lásce jsem tvým vazalem věrným,
můj meč se chvěje v dlani, když krásu tvou zřím.
Láska je válka krutá, plná krve a

Ráno začíná zvukem aut za oknem,
vibracemi v okenním rámu,
tichým duněním v útrobách domu,
kde se prach zvedá proti světlu
a tančí

Na stole v řadě rohlíky,
jak zástupy před obchody.
Čekají na máslo, na tenký film rozhodnutí,
co se někdy pod nožem drolí, do pochybnos

Na prkénku včerejší sny, krájené na plátky bilancí. Nůž se pře s cibulí, slzy štípou v koutcích očí je to z ní, či z včerejších bolestí?   Konvi

Sedím zas nízko, až u samé země,
kde končíš ty a začínám já,
a ,,my" – to ostatní dokola.
Nabírám do dlaní ten zvláštní mix,
nejen