Výběr autora mara539

O boji vnitřním

Jan
Tak jsem zde, má paní, kde skryl se tvůj stín?
Zahrada tvá tebou voní, přec jsi jak dým.
Čekaje náruč, úsměv a pohled vroucí,

O boji duchovním, společenském a lidském

Jan
Hle, má paní! V lásce jsem tvým vazalem věrným,
můj meč se chvěje v dlani, když krásu tvou zřím.
Láska je válka krutá, plná krve a

Ráno začíná zvukem aut za oknem,
vibracemi v okenním rámu,
tichým duněním v útrobách domu,
kde se prach zvedá proti světlu
a tančí

Na stole v řadě rohlíky,
jak zástupy před obchody.
Čekají na máslo, na tenký film rozhodnutí,
co se někdy pod nožem drolí, do pochybnos

Na prkénku včerejší sny, krájené na plátky bilancí. Nůž se pře s cibulí, slzy štípou v koutcích očí je to z ní, či z včerejších bolestí?   Konvi

Sedím zas nízko, až u samé země,
kde končíš ty a začínám já,
a ,,my" – to ostatní dokola.
Nabírám do dlaní ten zvláštní mix,
nejen

Pole jméno vyplněno automaticky.
Znaky hesla skryty černými tečkami.
Vítej v životě. Na ploše ikony v řadě,
otevírám prohlížeč své duše

Voda z kohoutku teče dvěma směry:
levý tok nese horký dech touhy,
pravý ledový našeptává strachy.
Pod sprchou stojím, a rozpadám se,

Do dluhopisů tvé lásky  vkládám kapitál důvěry, na burze emocí někdy klesají  akcie mé trpělivosti, v portfoliu všednosti  obchodujeme s drobnými

Ranní opar nad loukou se vznáší,
jak jemný závoj, kde nebe barvy nanáší.
Stébla trávy – svislé linie štětce,
v průzračné okrové, sem

Taková má experimentální

V 02:47 – když Mléčná dráha
skrz okno porodnice nakoukla.
Tvůj dech rytmicky se snoubí
s pulzem kapaček v souznění.
Monitor dechu

Rozprostřela jsem mapu, co je podobná tvému tělu. Tvé ticho – hluboké oceány, mezi ostrovy slov, rozprostřeny.   Každé slovo je bod na mapě, kaž

Rodíme se jako hrnky z hlíny, němí, prázdní v první chvíli. Život nás hněte, tvaruje a leptá, jak čas, co námi protéká.   Jeden se třpytí, druhý

Je tma, a já jsem ta kdo tady sedí,  
Déšť mi šeptá příběhy v listech, co ví. 
Každá kapka, každý zvuk je známý,  
Plamen svíčky kreslí

Podzim. Vím, že je únor, ale co už.

Podzim je jako malíř, list za listem maluje, tady žlutá, tuhle rudá, kousek dál obě. Jako plátno celý les, když domaluje, list utrhne a ten se k ze

Má nejmilejší

V zahradě tiché pod závojem noci, setkali se dva, láskou spojeni. Ona květinou, on stínem za křovím, sposeni pohledem, co všechno poví   Dlaně se