Básně autora Hanuš
Nalezeno 262 záznamů. Zobrazuji 221-240.
S tebou jsem, a ten půvab křídel plameňáků, špatné chvíle co zebou, dám do sejfů a pevných zámků
I´ve lost myself, gliding high in the air, with peace of mind but some kind of despair, The sweetest pleasure I‘ve taken from that kiss, the innocent print that burns on my lips
Noc, vítr, déšť, proč láska dál nechce kvést? a motýl co bloudí v záclonách jsem prý já v různých proměnách
Cleaning my soul, the mud I am drowning in, I am not getting further, inside the room I keep walking in
Touha v nás, ta láva v kráteru schovaná, přijde zas, dřív než se noc loučit začíná
Neznámí milenci v dešťi (odpověď na Sinatru)
Na piáno chci ti hrát, když noc se ztrácí, řeknu akorát,že smutek nesnáším,tou ulicí šel jsem rád, déšť smáčel mi kabát
Cítím, jak mě opijí tvůj hlas, Cítím, jak všechen smutek náhle zhasl, Za oponou matných všedních dnů, Nevnímám šum křídel havranů
Prostor,čas v rozmazaných konturách, Otáčí nás jak zrnko v ruletách, V neznámých planetách skryl se náš svět, Oheň sílí,svírá jej mráz a věčný led
Zahoď síť, ptáci chycení odlétnou, chci tě mít, tóny srdcí spojené jsou, Vezmi si můj štít, dál nebudu se krýt, všechny bitvy prohrané, chci víc pochopit.
Spánkem znavená jsou ta křehká motýlí křídla To láska smí být do všech pádů skloňována
S lehkostí jen tančit, zbořit vitráž barevných skel, zažít ten pocit,to mámení našich dvou těl, jednou křídla ptáků v nás nechají jen dlouhý stín, dál tu budu stát, na známých adresách zabloudím
Bosou můžeš mě klidně vést, dál tou ulicí s průzory nočních měst,a žádné loučení, vím, jsme si souzení...
Můžeme si lhát, že nevíme, kde láska bydlí, nebo na dešti stát a cítit, jak bouře v nás sílí
V závojích noci chráněn je zámecký dvůr, říkáš, že smím otevřít dveře, tam láska má prostřený stůl,a opojné síly do džbánku dá, ve stínu staletých líp se mnou houpá
Vlnobití našich těl, neznám víc, co ctít bych měl, rozmazané do všech stran, ztrácím sílu ostrých hran.
Nebe mám zas o kousek blíž, když do deky schoulená v koutě spíš, tmu protíná kotouč světla z majáků a sílu má jak souhra kroků vojáků
Ticho zamyká obzor, Nebe padá níž, Dlaně tvé do mých zapadnou, Co dál se stane, možná víš?
Všechno krásný s tebou, na prstech znovu sčítám, jak běžíš loukou a já volně dýchám,potom tvář svou do skel růží více neskrývám
Víš mnohokrát, Já snil v noci o tvé kráse, chci si lhát, že do Tebe nejsem blázen
Na semaforu byla čevená, my dělali věci, co jiní nedělají, své rty na tvé jsem přiložil, tu chvíli čekání krásně využil
Návštěvnost
