Básně autora DH22
Nalezeno 61 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Bilance života, který vychladl, ale neskončil.
Syrová zpověď o únavě, tělesném chátrání a strachu, který se po letech vrací.
Bez výčitek, bez sentimentu — jen tiché přiznání, že i to, co bylo upřímné, může prostě skončit.
Baladická báseň o prázdném rituálu smrti. Zachycuje pohřeb bez citu — jen klid, řád a únavu světa.
Tiché setkání s minulostí. Láska kdysi vzlétla k nebi — a shořela jako lampión.
Zpověď muže, který bilancuje minulost a s hořkým humorem vzpomíná na ženy, lásky i zklamání. Kombinuje sebeironii s nostalgií, a ukazuje, že i zlomené srdce může psát s úsměvem.
„Vinu nesu sám, a jestli je peklo, pak si v něm zasloužím místo — s úsměvem.“
Milostná báseň o zklamání z jednostranné touhy. Upřímné vyznání muže, který prohlédl příliš pozdě a zůstává mu jen smutek po dívce, která jeho lásku brala jen jako hru.
Třísloková báseň o marné lásce, bolestném prozření a pomalé očistě od citové špíny. Vypravěč v rytmu opakování „přes rok“ sleduje, jak se naděje mění v rezignaci, až po konečné smíření.
Melancholická báseň o ztrátě, snech a tiché naději, že čas zacelí ránu. Zpověď duše, která se pomalu smiřuje s koncem, ale ve snech stále nachází útočiště a záblesk krásy.
Melancholická, civilní báseň o náhodném setkání s minulostí a o přijetí, že některé vztahy končí prostě proto, že by se neuživily — citově ani materiálně.
Civilní, ztišená báseň o rozchodu bez hádek, o ztrátě, která probíhá tiše mezi krabicemi a vzkazem na papíře. Muž v ní hledá způsob, jak přestat milovat, i když city se nedají sbalit do krabice.
Dekadentní a cynická zpověď člověka, který ztratil víru v dobro a lidství. Báseň o hranici mezi nenávistí a bolestí, o tom, jak zoufalství dokáže být nejupřímnější modlitbou.
Cynická, ale hluboce pravdivá báseň o vztahu mezi starším mužem a mladší ženou, o iluzích, které se opakují, a o ironickém smíření s tím, že věk sice přinese zkušenost — ale nezbaví bolesti.
Syrová, upřímná zpověď člověka, který hledal víru, ale narazil na lidskou faleš. Bez hněvu, ale s trpkou jistotou konstatuje, že ztratil víru ne kvůli Bohu — ale kvůli věřícím.
Drsná, civilní zpověď muže, který prošel manipulací, falešným těhotenstvím i ztrátou důvěry. Báseň o deziluzi, o ženské vypočítavosti i o mužské zaslepenosti, napsaná bez cenzury, s bolestnou upřímností.
Krátký, úderný monolog o osamění a hledání lásky; opakující se motiv „žebrácké hole“ funguje jako symbol štěstěny, viditelnosti a důstojnosti v chudobě.
Civilní, ironická modlitba muže, který v mrzké hospodě hledá Ježíše. Text o víře, která se ztratila mezi účty a alkoholem, ale přesto někde přežívá – v touze věřit aspoň v něco.
Rytmická zpověď o slepotě v lásce a bolestném procitnutí. Báseň, která zní jako přiznání i soud zároveň — o tom, jak často milujeme proti vlastnímu rozumu.