Díla autora DH22
Nalezeno 70 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Civilní, ztišená báseň o rozchodu bez hádek, o ztrátě, která probíhá tiše mezi krabicemi a vzkazem na papíře. Muž v ní hledá způsob, jak přestat milovat, i když city se nedají sbalit do krabice.
Dekadentní a cynická zpověď člověka, který ztratil víru v dobro a lidství. Báseň o hranici mezi nenávistí a bolestí, o tom, jak zoufalství dokáže být nejupřímnější modlitbou.
Cynická, ale hluboce pravdivá báseň o vztahu mezi starším mužem a mladší ženou, o iluzích, které se opakují, a o ironickém smíření s tím, že věk sice přinese zkušenost — ale nezbaví bolesti.
Starej feťák intoxikovaný iluzí
Syrová, ironická a bolestně pravdivá zpověď o tom, jak snadno člověk po rozchodu znovu spadne do stejné pasti. S nadhledem a sebevýsměchem popisuje cyklus iluze, intoxikace a dojezdu.
Syrová, upřímná zpověď člověka, který hledal víru, ale narazil na lidskou faleš. Bez hněvu, ale s trpkou jistotou konstatuje, že ztratil víru ne kvůli Bohu — ale kvůli věřícím.
Drsná, civilní zpověď muže, který prošel manipulací, falešným těhotenstvím i ztrátou důvěry. Báseň o deziluzi, o ženské vypočítavosti i o mužské zaslepenosti, napsaná bez cenzury, s bolestnou upřímností.
Krátký, úderný monolog o osamění a hledání lásky; opakující se motiv „žebrácké hole“ funguje jako symbol štěstěny, viditelnosti a důstojnosti v chudobě.
Civilní, ironická modlitba muže, který v mrzké hospodě hledá Ježíše. Text o víře, která se ztratila mezi účty a alkoholem, ale přesto někde přežívá – v touze věřit aspoň v něco.
Hořká zpověď o vztahu, který ztroskotal na tichu a strachu. Muž odchází, žena mlčí, až zešílí — a zůstává jen vina, lítost a neodčinitelné poznání. Báseň o odvaze odejít, o zbabělosti zůstat, o lidské slabosti.
Rytmická zpověď o slepotě v lásce a bolestném procitnutí. Báseň, která zní jako přiznání i soud zároveň — o tom, jak často milujeme proti vlastnímu rozumu.
Báseň o obyčejné žárlivosti, která už nemá vášeň – jen smutek a rezignaci. Civilní záznam lásky, která se rozpadla, ale oba zůstali v dosahu – za tenkou zdí.
Syrová, ironická báseň o rozchodu a sebeléčbě skrze sarkasmus. Mluvčí se vysmívá vlastní naivitě a přes smích hledá způsob, jak z bolesti udělat nadhled.
Civilní balada o člověku, který přes den zachraňuje a v noci pohřbívá. Báseň o unavené duši, která se naučila brát smrt jako rutinu, protože jinak by se z ní zbláznila.
Báseň vznikla z prožitého vztahu se zdravotní sestrou. V ironickém tónu líčí blízkost bez důvěry, kde po doteku následuje krevní rozbor. Hořká, upřímná zpověď o lásce, která se změnila v proceduru a zanechala jen pachuť hanby.
Báseň Když se bojíš citu zachycuje chvíli, kdy fyzická blízkost nahrazuje odvahu cítit. V tichém, smutném tónu se vyjevuje únik před láskou i trest, který po něm zůstává — prázdno, vina a poznání, že tělo nikdy nezachrání duši.
Báseň Poslední noc nás všech zachycuje noc, kdy se touha střetla s památkou smrti. V den výročí bratrova odchodu se vrací život v ženské podobě — a s ním vina, strach i nechtěná připomínka, že mrtví zůstávají v nás živí.
