Díla autora DH22
Nalezeno 70 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Baladická báseň o muži, který celý život hledá lásku a smysl, ale v očích žen zůstává jen tělem. Hořká zpověď o samotě, klamu a konečnosti, zakončená obrazem člověka redukovaného na pouhý „kus masa“.
Syrová zpověď člověka, který denně hleděl smrti do tváře. Ironie a pokora se střídají v rytmu práce s mrtvými — bez patosu, zato s bolestnou upřímností a černým humorem.
Báseň vznikla po konci sedmiletého vztahu. Je drsným, upřímným vyrovnáním s rozchodem bez zjemnění a pózy. Obraz jatka se stává metaforou pro lásku, která skončila řezem, ale v bolesti zůstala i stopa citu.
Báseň vznikla v době, kdy jsem pracoval jako řidič sanitky a sblížil se s lékařkou, která mě doučovala k maturitě. Je o chvíli, kdy se dva světy krátce setkají – a zůstane po nich ozvěna, která nemizí.
„Přes rok“ je tichá, sevřená zpověď o vyhaslé náklonnosti a přijetí zklamání. Každý verš nese odměřený rytmus času, který nevrací, ale proměňuje. Báseň působí jako inventura citů po dlouhém roce — bez patosu, s pokorou i hořkým klidem.
Zvuk klíče v zámku otevírá příběh odcházení a citové prázdnoty. „Prozření“ je civilní a bolestně upřímná báseň o tom, jak se z intimity stává rutina a z lásky pouhý zvyk — s ozvěnou, která v hlavě cvakne ještě dlouho.
Civilní báseň o opravách domova i těl. Hodinový manžel spravuje, miluje i maskuje vlastní prázdno. Ironie a smutek se mísí — opravuje svět, ale i on sám je jen „věc k opravám“.
Ironická báseň o bolesti přeložené do jazyka psychoterapie. Vtipná, přesná a současná – směje se moderní posedlosti pojmy i lidské bezradnosti po rozchodu.
Smrt nepřichází s tragédií ani osvícením, ale tiše a všedně – uprostřed kuchyně, mezi hrncem a lžící, kde se poslední jídlo obyčejného člověka stává prostou, ale hluboce lidskou připomínkou pomíjivosti, pokory a ticha, které zůstane po každém z nás.
Dlouhá civilní zpověď bývalého pohřebáka, který v prostředí smrti prožil krátkou, ale osudovou lásku. Syrový, tragikomický příběh o vině, ponížení a tichém poznání, že i v temnotě se dá na chvíli žít.
„Odpuštění jsem propil — s ďáblem u jednoho stolu.“
„Smrt má svou etiketu, i když už není komu ji předvádět.“
Ironická zpověď o rezignaci, stárnutí a lidské slabosti. Suchý únor proměňuje selhání v černý humor a smíření v upřímnost — poezie, která se neomlouvá za to, že říká pravdu.
„Pokora není porážka, jen ticho po bouři.“
„Některé odchody voní déle než láska sama.“
„Kdo mluví první, má vždy pravdu — dokud druhý mlčí.“
„Ne každý, kdo miloval, byl někdy milován.“
„Láska neodchází — jen se promění v paměť.“
Ironické narozeninové přání těm, kteří mají stovky známých, ale žádné přátele.
Není to stížnost, jen surová bilance: život, víno a samota, které už spolu našly rovnováhu.
Návštěvnost
