Díla autora DH22
Nalezeno 70 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Bilance života, který vychladl, ale neskončil.
Syrová zpověď o únavě, tělesném chátrání a strachu, který se po letech vrací.
Bez výčitek, bez sentimentu — jen tiché přiznání, že i to, co bylo upřímné, může prostě skončit.
Drsná, civilní báseň o náhodě, přežití a tichém smíření. Bez patosu, bez víry, jen s prostou skutečností člověka, který nosí v hlavě kulku — a místo prozření našel klid.
Baladická báseň o prázdném rituálu smrti. Zachycuje pohřeb bez citu — jen klid, řád a únavu světa.
Tiché setkání s minulostí. Láska kdysi vzlétla k nebi — a shořela jako lampión.
Krátká, syrová výpověď o deziluzi a sebeznechucení. V několika obrazech se rozpadá svět poezie, lásky i přátelství — a zůstává jen tělo, alkohol a ironie.
Krátká reflexivní báseň o hranicích jazyka a lidského porozumění. V jednoduchých slovech ukazuje, že i to, čím se dorozumíváme, nás může od sebe oddělit.
Dlouhá civilní báseň o práci, únavě a návratu k pokoře. Bez pózy, s humorem i pokorou ukazuje, že opravdová hodnota se nepozná ve chvílích úspěchu, ale tehdy, když jste „v prdeli“ — a přesto se zvednete.
Zpověď muže, který bilancuje minulost a s hořkým humorem vzpomíná na ženy, lásky i zklamání. Kombinuje sebeironii s nostalgií, a ukazuje, že i zlomené srdce může psát s úsměvem.
Dlouhá civilní báseň o únavě z rádoby moudrých rad a o návratu k obyčejné lidské důstojnosti. Bez patosu, s přirozenou vzpurností říká, že opravdový klid přichází až tehdy, když přestaneme hrát společenské hry.
Syrová zpověď zdravotníka, který ztratil víru v život i práci. Bez sentimentu ukazuje monotónní koloběh služeb a smrti, až se hranice mezi živým a mrtvým rozplyne. Jednoduchá slova, ale devastující dopad.
„Vinu nesu sám, a jestli je peklo, pak si v něm zasloužím místo — s úsměvem.“
Milostná báseň o zklamání z jednostranné touhy. Upřímné vyznání muže, který prohlédl příliš pozdě a zůstává mu jen smutek po dívce, která jeho lásku brala jen jako hru.
Třísloková báseň o marné lásce, bolestném prozření a pomalé očistě od citové špíny. Vypravěč v rytmu opakování „přes rok“ sleduje, jak se naděje mění v rezignaci, až po konečné smíření.
Melancholická báseň o ztrátě, snech a tiché naději, že čas zacelí ránu. Zpověď duše, která se pomalu smiřuje s koncem, ale ve snech stále nachází útočiště a záblesk krásy.
Melancholická, civilní báseň o náhodném setkání s minulostí a o přijetí, že některé vztahy končí prostě proto, že by se neuživily — citově ani materiálně.
Civilní, ztišená báseň o rozchodu bez hádek, o ztrátě, která probíhá tiše mezi krabicemi a vzkazem na papíře. Muž v ní hledá způsob, jak přestat milovat, i když city se nedají sbalit do krabice.
Návštěvnost
