Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Neznámá žena v zrcátku auta řítí se za mnou deštěm a tmou. Ta zvláštní žena, krásná a nebezpečná, v duši mé brnká riffy intimní strunou.....
Mráz, do tváří pálí mráz, A prsty kreslí vzkazy do oken, Teď tu přibyl za jeden, Zkoušíš je číst. Co chtěl tím říct? Sám, němý a beze slov, Zpomalil světa chod...
Stuhy listí, do kterých vítr sáhl, klesají, kolem ramen mám z barev lehký šál, co neváží snad vůbec nic, a láska je ke štěstí klíč, Zavoláš mé jméno třeba tisickrát, já v úžasu tu musím jen tak stát...
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
V údolí stínu bdí velký had, V zemi, kde žár střídá chlad, Tam duše má chodí spát, Neznámý had tělem otáčí, Hlídá svůj poklad. Možná je daleko, Možná je na dosah......
Velký plány můžeš mít, dlouhou míli k cíli jít, nebo zavřít oči a chvíli snít. Vír myšlenek ve spáncích, prázdno, ticho a němý křik, Páska na očích, co brání pochopit...
Bloudí ve mě dál, Loučí svítí na cestu, Stále klopýtám, Na zem někdy ostře klesnu, Mám ty stavy rád, Když vítr pustou plání se žene, Ten hlas mluví dál, Ta tvář plane někde ve mě.....
V děravý dodávce, na břehu u jezera, balím si cigára, byt byl pro mě cela, byliny vdechuji, sladký rum polykám, věčně se raduji, čas už nevnímám, nestoupám po větru, proudy mě unáší, bosky na prkně, vlnobití prorážím....
Centrifuga tryskem stoupá, Strojvůdkyně se povážlivě houpá, Chtěl jsem vyhnat tíseň, zahnat nudu, Nevěděl, jak trpce vězněn tu budu, Lunapark ve švech přímo praská, Už motá si mě, motá jednosměrná láska
Zmrzlou zem, žhnou zlaté páry, noc střídá den, do dáli tichem jsou neseni.......
V hlíně černých polí, Jaro šaty obléká, Stojím v úžasu, Déšť mnou protéká, Z místa se nechci hnout, Mé paže poutá vinná réva.....
A mraky letí nízko, teď se tady blýsklo a zlatý déšť řeku v Máji rozvášní. Ona šaty svléká, že na milého už čeká, to jistě není žádné tajemství. A vzduch se náhle chvěje, Ví, kam to všechno spěje, že na tenhle příběh slova vůbec nestačí....
Těžce dýchám, Od půlnoci nemůžu spát, Ventolin horečně svírám, Čekám na zázrak. Prý stisk dlaní povolí, Do tváří mi vrátí jas, Až zrychlený tep vyplaví, Příběh krás i zrad.....
Probuď mě, až sníh z hor začne jemně tát, a jižní vítr loukou začne vát, nastav budík, ať svěží můžu s jitrem vstát, bezvládný ležím na zemi, bez tebe mám chuť to vzdát...
A zvláštní vítr je unáší, jako zlatý podzimní listí, co možná poslední den na slunci, zdá se tak průzračně čistý...
..A svůdně šeptá odpověď, dřív než těla dopadnou na hebký mech, kde májový déšť do šatů se vpijí dál, potom ze rtů se ji dere dlouhý sten, když marně zkouší odtlačit stromu kmen a do plic chytá druhý dech,když ji kůra zlehka studí na zádech...
There is the only leaf on the tree, and it keeps falling into me, I can see its beauty within, something I am pleased to give in, some dry holes and little veins, pulsing for me in the cold sun today...
toto byla sázka a osobní výzva. Napsat přes sobotu text s názvem ,, Pijem z petky Braníka" Opustit zažité vzorce psaní, romantizující tajemno a mystiku a zkusit něco opravdu zemitého... Uvidíte.
Oh, look, here he stands, an official king of music bands, who keeps playing his old time jazz to make us smile...
Krásná, smutná a bláznivá, světem bloudí jako já, má něco, co mě zajímá, ta dívka bez jména, v podvečer májových dnů, vzplál pro nás magický čas, a hladina z pylu a řas utkala jarní šat.....
Přecházím po laně mezi skalami, paže vlají, hvězdná noc je před námi, slábne strach, sílí euforie, vše vzdálené tak blízko tu je......