Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 121-140.
O lásce a patologii, o tenké hranici k utrpení a duševní bolesti, ztrátě smyslu pro realiu, rozpadu osobnosti
O síle lásky i patalogie
Až naše pohledy spočinou,touha zrcadlí víc s každou vteřinou
Když v poli zlatých klasů, vítr z bouří do nás sáhl, zmámeni pro tu krásu
Můžeme si lhát, že nevíme, kde láska bydlí, nebo na dešti stát a cítit, jak bouře v nás sílí
Ty jsi jediná, se kterou do jiných světů odlétám, Plachtí kondor, Pluje vzduchem, Další kondom, Stříbro z plání kolem, Rychle posbírej, Už si do mě vdechla, Ten strašnej jed, Než gejzír vizí vytryskne mi z hlavy, podáš mi prý slíbenej protijed...
pomalý písňový text s existenciální tématikou lásky
Prostor,čas v rozmazaných konturách, Otáčí nás jak zrnko v ruletách, V neznámých planetách skryl se náš svět, Oheň sílí,svírá jej mráz a věčný led
Vládne noc a mé kroky prázdnem zní, jen klid a mráz, na zem padá sníh, Žádná z otázek už nevíří hlavou mou, Přítomný okamžik se stává záhadou
Tma a v ní hoří tvé oči, stačí jedna jiskra, která ve mě skončí, srdce mé spálí pohled tvůj, tak říkám stůj a neriskuj
Hřej mě víc, nocí planou tvé rudé rty, hřej mě víc, něžné jsou i divoké věty,když souhra těl, křídla rozepíná, i v aurách milenců, s tebou já budu žít, ten příběh bez konců, napořád.
Je to kvůli té mladé dámě, tu krásu z dávných mýtu známe, ona jde promenádou dál, pospíchám, abych ji do náručí vzal. Její hnědé vlasy a boky do všech směrů vlají, převhrnu s kávou stůl, dřív než ona celé davy.....
Až zemřu, chci ať má krev zmizí beze stop, chci součástí být těch dravých vod, co k oceánům míří. A cestou zbořím hráze o překot, a když se tu nic nezmění, vezmu s sebou i své běsnění...
Teď mnou bloudíš v zajetí bílých stěn, a já vzdám se půvabu krásných dívek a žen, v lánech zlatých klasů chci dál s tebou stát, a vnímat život a vše, co nám chce dát
Svět je iluze a malý klam, pár hříchů a stojíme zas u jeho bran, já se vrátím třeba tisíckrát,s horečkou chci se kvůli tobě rvát
Chci to celý pevně uchopit, Řekni cenu, kterou musím zaplatit, Dnes nepůjdu spát, V tom zvláštním tichu, Cítím vítr vát, A vidím tvoji tvář, Tvoji tvář a malé rty, A víc už nic, Nic co můžu pochopit....
Už vím kdo jsem, nadšený ani trochu nejsem, jsem ten kdo láskou hoří, a jako list papíru s ní shoří, na popel a cár, co ve spirále větru krouží dál, klidně znovu a sám, protože konvenční odmítám. Už vím, kdo jsem, úplně čistý z daleka nejsem...
Chceš mi zase lhát, sex je lék je tvůj stres, řeknu akorát, až skončí past a začne další lest, a tvé nejsmutnější šaty, jen sláva a prachy
Dlouho váháš, Hůř rozpoznáváš, Své životní šance, Šrámy nehojí se hladce, Když sůl do rány sypeš, V naději, že jsi vitěz. Možná jako divadelní loutka, Co v tichu sálu zdá se hloupá, Přesto na vlákneš tančí, Čitelná jako slova ve slabikáři...
Neviditelná, V představách, Protéká, Jako modlitba v srdci mnicha, Bloudím s tebou rád, Pro květy růží, Na okrajích ticha....