Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Proudí městem, brzy je uvidíš, s deštěm, mrazem, větrem, co ty o nich jenom víš? Jdou ulicí, zamilovaní,něžný smích zní, pro všechny lidi přející. Svět můj se otřásl v základech, jsem barevný motýl a ty rozvitý květ
víš ta pravda je nám souzená, ta odvaha žít ti zlomí ramena a třeba i srdce a žádný chirurg to nití nezpraví, strach je falešný bezpráví, co tě užírá a poutá tvoje krásný hebký ruce....
Dlouhá je noc, Zase nemůžu spát, Trpká pravda uvnitř, Moc rychle začala zrát, Že jsi rána, co se nehodí, Že jsi měsíční svit v mém pokoji...
You´ve taken me to an island where only ice and snow I can see
říkám vám, že všechno je hra citů a těla, ať klidně spí vzdálená nebeská sféra, nevěřím, co terapeut mi už stokrát řekl, že jsi jen projekce, které on se lekl, ať ji zkoumá sám. Psychoanalýza nerozumí nám.
Do žil se vpila každá vteřina, v ní zlaté listí na zem padat začíná, a já tě v sobě mám. Vnímám čisté nebe, dýchám svěží vzduch, čas je pouhé nic a prázdný blud...
Královno mého srdce, podávám Ti svoje ruce a Ty mě táhneš na tenký led
V tichu noci padá sníh, Maže stopy v závějích, Jen já tu zbyl, Uprostřed chvil mámení. Tichem noci padá sníh, Mizí všechno až na jeden vryp, Nedá se skrýt, Uprostřed krás i trápení...
Byl to sen nebo se mi to stalo? na terapii ptám se mnohokrát, city hoří a paměť slouží tak málo, pro krásu žen je snadné i nespoutaně lhát
Ze dna se odrazit, a hlavou strop prorazit, je lék, když se zasekl čas, v nás se zasekl čas, chci jako dým stoupat výš, i s tebou bývá kříž, já nejsem lhář, jen odkrývám, že mám druhou tvář, svoji druhou tvář..
Brodíme se nocí dál, Teď padá z nebe jas, A mystérium kolem, Pluje tiše v nás. Takhle to má být, Cítím vnitřní klid, I před náhlým chladem, co tu vane
Báseň o smrti, nicotě a proměně...
Už vím, láska má tu moc a žal ten nezvaný host, ať zmizí z mých bran Už vím, kdo je v moji básni rým, co spálil všechen splín a do žil radost mi dal
Stoupá výš a zkouší se prát, Zvláštní obraz, tváří dívka, Tělem had, Vůní své kůže chce mě zmást, Tu jemnou sílu umí stupňovat, Nebezpečné vyvolat, Že city své mám ji dát, Že přestane manipulovat..
písňový text o temné dynamice traumatu a autonomního komplexu.
There is a wolf inside of my heart, When the full moon is shining, It could tear your dress apart, I can hear you sighing, Let me dive into your dreams, I want to blurr them into one, Then I will surrender in peace, I am not having fun
Dýchej ve mě dál, vezmi si mnohem víc, i já chci všechno nebo nic, musí to tak být, až dohoří plamen, rozhostí se klid, v nás
Oh Caroline, My Caroline, I´ve crossed the line, They say loving you is a crime. How could I know, You would touch my soul, When the first chance was so low, Oh, incredibly low
Text o lásce a tajemnu v nás i kolem nás, inspirovaný moji životní modlou a melodií, která ve mě neustále protéká
Hledám slepé místo na mapách, jak noční motýl cestu v záclonách, ten svá křídla o zdi rozdírá, jednou žije, někdy umírá