Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 221-234.
Svítá.... Ledový vítr náhle ztichl,....Svítá.....Staré šaty jsem svlíkl....Svítá...Možná věčnost, možná okamžik,...Svítá... rozevřu dlaň a řeknu ,,Dík,,
potlačené city, halucinace, tajemno.....ale také hudební text
Na kráteru sopky stavím svoji skrýš, Tam dravčími pery píšu básně, už tráva doutná, hoří, je těžký jít blíž......
A v proklatě krásných příchutích Siberky, sny o holkách jsou tak horký, A v proklatě krásných příchutích Siberky, mánii jsou drifty a motorky. Dukla je zvláštní čtvrť, kolem lány polí za městem, Duklu miluj nebo suď, ulpí ti v kůži jako krém.......
Hřmí a vzduch se náhle chvěje, hřmí a pyl bezvládně vlaje, všude tam, kam se podívám, v myšlenkách ulpívám....
Mé kroky duní v prázdnu, Ranní červánky jsou to nad čím žasnu, Nemám rád soutěživý svět......
Hudební text, koktejl touhy, sexu a smrti...
Tříští se o sebe, city a myšlenky, rád někdy stupňuji tenhle svár, jenže pak ve větru tvou vůni jemně vdechuji.....
Dálkový autobus nás unáší, teď míří do Mikulova, den se probouzí, to krásný červnový úterý, kolem se vine zvlněná krajina, kaplička, vinice, rudý máky, to všechno mě niterně zajímá...
Báseň z přítmí rána a probouzení se..... a nebo jsme umřeli a sen byl život?
Věčné jaro v proudech plyne, je opilé, ale hrozně milé, jako tanečnice zkouší tančit bez závad....
Miluj své sny, vždy měj sílu žít, i když osud staví mříž, co stěží dá se obejít. Miluj své sny, ten prostor ti nesmí vzít, bez nich duše slábne, ta krása nesmí odejít. To na paměti měj, přeji si lásku a zběsilý rej....
Já zapomněl na smrt a čas, pro tvé tělo, ten souhrn krás, do hlubin mě stáhnul chtíč, vzplálo všechno, zbylo nic, jen ty, já a nic....
Listí deštěm smáčený, břízy vánkem ohýbaný a šedý kruhy v kalužích, kreslí Číňan tuší, má štětec ze slámy, pár tahů a na plátně jsem my, rozmazaní já a ty