Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 181-200.
Každou tíhou dá se nějak hnout, my dva máme nočním mořem plout, ať se stane vše, co stát se má, ať našim světem vládne ta láska osudová
Brzdy kvílí, ve mě klid, všechno svaté si můžou vzít,líbám níž tvé bílé boky,zmámených křídel šum zní po celé roky, když mě nesou ze tmy do jiných sfér..
Já vím, že lhát mi budeš dál, že o lásku se budeš rvát, jako smečka vlků, tam u ohňů, za soumraku, v té chvíli chci tě hřát, Já vím, že mě zbavíš otěží, láska je jediná na čem záleží, po ní toužím dál, když můj život ztroskotal.
I když jsi odjela, Tvá aura mi zůstala, Zapomínám na čas,ve kterém já jsem pouhý host, když tu se mnou dýcháš minulou přítomnost. Tvá aura mi zůstala, čistá, že zastaví tikot hodin a strojů chod, pluje kolem, ta elektrizující mlha, co houstne a...
Tajemná, jako luna, déšť a na kostele kříž, Překrásná, že kvůli ní v transu bdím, duše má nenachází klid, modlitbou se to nedá zastavit, jen v dlaních růží trn, půvab té dívky může pochopit a já to vím, hrad střežím..
Pouze silný déšť, co padá oblohou, mě nasytí, ryzí intenzitou, všechny póry mé kůže, pro mě není zlý, jako pro vás jsou, trny plané růže
Odjistila v sobě dynamit, tak tu sílu zkuste pochopit, když na rozcestí stojí rozum a cit, jen čistou něhou, ji můžete zastavit..Nesuďte už víc Lásku mou, pro ten zvláštní žár, co čistém svědomí, zatmění způsobí,až spálí všechno co má, na popel i prach..
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Tichem kolem zní, hlasy havraní, a páru podzimní, s vodkou míchají. Nevím, jestli spí, možná jenom bdí, oči zavřený, křídly občas mávají. Dávají znamení, hranice překročím...
Čekám na první slyšení, Já Váš gangster v plném rozlišení, barev a stínů, ve jménu lásky a zločinů. S lehkostí chtěl jsem žít se soucitem neškodit, ale můj svár, žalobce nemůže pochopit...
Jako mlha nad řekou co do dlaní nemůžeme vzít, s úsvitem v ní najdu klid, půjdu k břehům dál. A z duše kal ať vezme si proud, z plných plic se zkouším nadechnout, voda stoupá výš....
Bez protestů, se všemu podvolím, když pod kůží tě mám, když reálné nevnímám, budeš v mých žilách dál? teď když já se všeho vzdal, Ty má královno,lásky a nečekaných obratů a těsně propletených psychodramatů...
Konopný lano rychle dolů shoď, ke kráteru připoutám vzducholoď, Já jsem nový Adam a ty Eva, Jsme tu sami, nazí, jenom my dva, Buší nám srdce, v žilách tepe údiv a strach. Pod nohami víří šance, černý sopečný prach
Možná ty jsi vážně celá, ta jarní včela, co pila z proudů slunce, na kůži mé tak slaboulince a já ji foukal do křídel, když tíhu světa kolem, čas pryč unášel....
Nastavte dlaně, rozdávám vítr a stébla trávy co tiše vlají, záhadu, kterou všichni tak rádi tají, prostoupí tvoji duši a tělo, to všechno už tu bylo...
Chceme naplno žít a každým dnem umírat, pro krásu růží dlaně o trny rozdírat...A z drobných kapek krve, co ti spadnou na kůži, nakreslím život a mnohem víc na tvá ńadra tuší
Chci se volně nadechnout, A křídla více roztáhnout, V přítomné chvíli jen tak být, Nespoután jako vítr nad horou, Jako bouře, co se valí krajinou, Kdy z listí stuhy barev jsou, A lehkost bytí hraje na strunu mou, Hraj, ať...
báseň nebo spíše i hudební text s dějovým spádem ve stylu novodobé detektivky
Neznámý vjem, znovu víří, do všech pórů, v těle mém, Není to sen, v mnohém se liší, s úsvitem rána, nekončí. Ví to a jde už k cíli, nese mě dál, neslyšně, Ví to, tak už jen chvíli, Tvář za obzorem, skrytá je, Bez tíhy vin, na prázdné židli...
Ty jsi má svatohříšná, v base ve Velkých Přílepech, Hnědý kadeře, jemný vrásky kolem úst, Způsobím tu blackout a v Argentíně budem pít a tančit blues.....Kotouče ostnatých drátů vlají nad velkou zdí, A beton líže pás světel, stráž tu bdí.
Moře padá na útes skal, Jdeme o kousek blíž, A spád děje mi mnohé dá, Zrychlený tep a tvůj klín. Plujeme v proudech každý sám, Každý z nás je bloud, Jen ty víš stejně jako já, Láska mi brání zestárnout