Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 141-160.
Proč mávnutím motýlích křídel,měsíc zmizel náhle zas, víš v tom tanci cítíl jsem, že žít, žít se dá snáz
Dnes necítím chlad, spíš silný žár, když na ledových krách, bosý proplouvám, Poprvé mizí strach, radost mám, i když na těch krách, vypršel čas a přišel pád. Pád i zvláštní zrod....
Zahoď síť, ptáci chycení odlétnou, chci tě mít, tóny srdcí spojené jsou, Vezmi si můj štít, dál nebudu se krýt, všechny bitvy prohrané, chci víc pochopit.
Ztrácím hlavu, když zlátne slunce a padá déšť, v tu chvíli budeš to ty, kdo bude mě vést, vnímám souhru živlů a ten den má zvláštní jas, v kalužích rozkvetou lány květů nevšedních krás
Brzdy kvílí, ve mě klid, všechno svaté si můžou vzít,líbám níž tvé bílé boky,zmámených křídel šum zní po celé roky, když mě nesou ze tmy do jiných sfér..
That moment in time, bare trees, leaves falling down, enchanted by the voice of a raven, I was sure, it spoke about the heaven.
Výbušná jako petrolej a střelný prach, nebezpečná jako na burzách finanční krach, ona je cukrem posypaný dynamit,a já blázen z ní chci znovu pít....
Už vím, láska má tu moc a žal ten nezvaný host, ať zmizí z mých bran Už vím, kdo je v moji básni rým, co spálil všechen splín a do žil radost mi dal
Chceš mi zase lhát, sex je lék je tvůj stres, řeknu akorát, až skončí past a začne další lest, a tvé nejsmutnější šaty, jen sláva a prachy
Vím, že nemám dost, Sebe trýzním pro radost, Citů neumím se vzdát, Skoro nahé se tě dotýkám, A v tom transu nepoznám, Že tíhu světa nechám odplynout. Dál neumím to skrýt, Zpátky nemůžu to vzít, Přede mnou je sráz..
Já vím, že lhát mi budeš dál, že o lásku se budeš rvát, jako smečka vlků, tam u ohňů, za soumraku, v té chvíli chci tě hřát, Já vím, že mě zbavíš otěží, láska je jediná na čem záleží, po ní toužím dál, když můj život ztroskotal.
Já jsem vítr a ty budeš tma hvězdami posetá, oblohou se zrcadlí ta naše hra a duše nespoutaná. Náš surf a diagnóza F, v šedým moři svítí zlatá žíla, k čemu jsou terapie? tady život na síle nabírá...
Zvony ve věži zvoní, prý je to hlas loučení, trochu mě bolí, ten pocit, že musíme jít
Dlouho váháš, Hůř rozpoznáváš, Své životní šance, Šrámy nehojí se hladce, Když sůl do rány sypeš, V naději, že jsi vitěz. Možná jako divadelní loutka, Co v tichu sálu zdá se hloupá, Přesto na vlákneš tančí, Čitelná jako slova ve slabikáři...
Trochu ztracená bývá ve svém světě, ledy hladí dál, prý ať v nich kvítí kvete, z louky celý lán, rudých vlčích máků, odkud já ji znám, tu dívku v šatech letních vánků?
Sychravá noc, Modlitby z úst se derou ven, Zatímco ty mnou pronikáš až na obnaženou kostní dřeň. Nestoupám k nebi, Padám s tebou níž....
City pálí, Pálí nás oba do běla, Možná jsem to nechtěl, A ty nechtěla, City jsou bičující plameny, Hořím Já, Hoříš Ty...
Noc, vítr, déšť, proč láska dál nechce kvést? a motýl co bloudí v záclonách jsem prý já v různých proměnách
Zhaslo světlo, propast ve mě se otvírá, jsem trosečník v moři, a bouře sílí, ve spárech mě má. Odkrývám svou tvář
Clona šedých mraků nad ránem bouři uniká, tak prožívej to se mnou, neznámou řečí ona mluvit začíná. Do půdy se vpije a tisíc tváří má, je královnou těžkých mraků, zná vůni vlčích máků a vše vzdálené, s ní tu zůstává