Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 121-140.
Byl to sen nebo se mi to stalo? na terapii ptám se mnohokrát, city hoří a paměť slouží tak málo, pro krásu žen je snadné i nespoutaně lhát
There is the only leaf on the tree, and it keeps falling into me, I can see its beauty within, something I am pleased to give in, some dry holes and little veins, pulsing for me in the cold sun today...
Prostor,čas v rozmazaných konturách, Otáčí nás jak zrnko v ruletách, V neznámých planetách skryl se náš svět, Oheň sílí,svírá jej mráz a věčný led
žádné zítra, jenom teď, hejno racků krouží nad štítem střech, stačí říct jen pár slov místo dlouhých vět, být Ikarem riskoval bych pád, s pokorou, s vděčností, pro tebe, rád
Ať srdce mé bije jako zvon, a svěží vítr z hor mě žene dál, víš, tam kde se řeka do moří vlévá, tam kde se tančí a roste vinná réva, tam žít já věčně budu dál
Tenkrát plamen dohořel, V mém zajetí z holých stěn, Ten havran ve svých proměnách, Zemí prázdnou jsem šel, A strach v sobě měl, Do duše mi někdo sáhl
Mráz si venku hraje, do oken monogram nakreslí, a bílý sníh do rána neroztaje, ve stráni zůstává ležet tajemství. Jedné krásné dívky, která láskou dýchala...
Hladíš moji dlaň s klidem dál, ležíme nazí a stoupáme bůhví kam, jako z ohně táhlý šedý dým, který já na sněhu zapálil a nikdo neví, co s tím, Já, já jsem bez zábran
Pád podél holých stěn, vstát stěží zvládnu jen a tak se plazím dál řekou ostrých skel, můžou za to tvoje rty, tak nevinný i prokletý, škoda, že jazyk dřevěný mám, jestli křičím nebo mlčím, stejně to nevnímám...
Vidím silulety, Tančí na stráních, V opíjení se životem, Nic jim nebrání, Jak skvostně jemný mají šat, To se mi nemůže jenom zdát, To musí svatou pravdou být, I tou malou lží, ve který chci tě mít. Čím zlomit, čím to zlomit mám, Tu krásu kolem..
Královno mého srdce, podávám Ti svoje ruce a Ty mě táhneš na tenký led
Pevný mříže na oknech, beznaděj ve čtyřech zdech, a svět se točí dál. Jako vzdušný vír, Všechno o ní vím, Žije 15 nových životů.....
Na semaforu byla čevená, my dělali věci, co jiní nedělají, své rty na tvé jsem přiložil, tu chvíli čekání krásně využil
Bez protestů, se všemu podvolím, když pod kůží tě mám, když reálné nevnímám, budeš v mých žilách dál? teď když já se všeho vzdal, Ty má královno,lásky a nečekaných obratů a těsně propletených psychodramatů...
V závojích noci chráněn je zámecký dvůr, říkáš, že smím otevřít dveře, tam láska má prostřený stůl,a opojné síly do džbánku dá, ve stínu staletých líp se mnou houpá
Živý puls na fotkách, Je probuzená ve vzpomínkách, co nikdy neblednou. Slepá místa na mapách, jde ztracená na cestách, co k cíli ani zpátky nevedou. Každý neseme svůj kříž, Někdo daleko, jiný blíž....
Dýchám nebe, sbírám klid, kolem svítí krystalické nic, To je všechno, Co si můžu vzít, Tam na druhý břeh, Pro nový běh, Pro nový vzlet i pád, Já se vrátím, Tisíckrát, Mám to všechno rád. A když tam sedím a nebeské páry hynou, Sním o tom, že...
Ať rozpadnou se mýty těchto světů, strach stáda a iluze internetu, když falešné morálky máš už dost, řešením je žít jako On, náš dávný Dionýssos
Na baru začneme Jacka pít a kolem házet řeči medový, v tůních se oči utopí a lži nám snadno uvěříš, že já a ty jsme na stejný lodi, že láska nás vždycky hodně bolí
S tebou jsem, a ten půvab křídel plameňáků, špatné chvíle co zebou, dám do sejfů a pevných zámků