Díla autora Fidornik
Nalezeno 49 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Pár slov zapsaných do deníku už před několika krásnými zimami. Tuším, že to bylo v září...
Z kraje pod Vlhoštěm v době, kdy vrcholila tato nezasahující variace conquisty...
Jsou místa, kde se kořeny země rozestupují a člověku je, byť na krátko, umožněno vstoupit do hory...
Něco slov o vděčnosti a jedné neopakovatelné cestě...
---Ostrov Krk aneb Pusté pláně modrých máček---
Asi týden jsem procházel ta pustá místa, míjel vychrtlé ovce, proplétal se bohatým ostružiním a stády kobylek...
---Mravenčí tajga aneb Chvály kraje pod Ralskem a Bezdězem---
J.Panáček: „A tak zde v tomto kraji pod Bezdězem žil lid, jenž nikdy neměl své slavné muže a hrdiny. Žil bez nich a možná o ně ani nestál. Ctil boha, pokud mu nebyl vnucován příliš násilně; jestliže mu to vyhovovalo, ctil vrchnost..."
aneb Ptačí přistěhovalec. Ve stovkách okupují přízračně stříbřité stromy ve spilitovém kaňonu Berounky těsně pod Plzeňskou pánví. Když se zvedají z větví nebo hnědé hladiny, jako kdyby se hnal uragán. Ďábelsky temné křivky pak mizí blížícím se soumrakem.
Kraj barevných vod a nekonečně hlubokého nebe...
Hory stříbrných penízků - Hochschwab
Mám takové své popisy různých krajů co jich je na Zemi. Kdyby byl zájem, rád se o ně podělím. Pro mne mají hodnotu nevyčíslitelnou...
Takové obyčejné veršíky z neobyčejného místa... třeba si v tom někdo něco najde :)
Není hněv, není obžaloba, nejsou ani výkřiky. Zbyl jen tichý žal a přijetí bez útěchy a bez vykoupení... není vítězů, zde jsou jen poražení...
Jsou místa na zemi a jsou chvíle v čase...
Jedněmi z nejlepších vypravěčů jsou řeky, říčky a potoky...
---Vzpomínky na Darsský mys---
To místo na severu je příliš vzdálené. Tamní oblaka nejsou oblaka zdejší...
Údolí Divoké Oslavy na přelomu ledna a února. Oproti létu je jakési nahé, šedavomatné, spící ale i břitké, vzdálené a panenské. - psáno na nočním Templštýně stejného dne
---Blažejovský rybník toho rána, co nevyšlo Slunce---
Šedé mlhy podzimních rán, kdy slunce ne a ne vyjít. A to v kraji "sítě Úterských potoků s věží Gutštejna po boku"
Zapomenutý kraj mordýřských rybníků, ohnivých kuněk a jedné bodlákové louky za větrného dne v předvečer podzimu.
Trochu melancholický povzdech nad rychle mizejícími pocity v krajině, které mi ještě jako úplně malému bylo dopřáno zažít, ale už tehdy byly dosti vzácné. Tehdy je s sebou nesly poslední z prababiček a poslední z posledních cest, skrytých před světem...
Řeka všech krajin
Trochu hrubší zvukomalba, hrubá jako samy skály...
