Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Od starostí na čele tvém je malá rýha a já z ní věštím, co všechno chceš mi říct, v těch slovech dýcha zvláštní síla, možná jednou, víc to pochopím, jak blízké jsou naše vzdálené světy, když vítr stromům sáhne do listí, proč všechno otáčí se.....
Chci žít teď, o nebi nechci snít, tak živím v sobě hřích, je čistý jako sníh, a přísahám, že se cítím líp...
Chci tě mít, Uhranutou, Sám a pro sebe,Chci strhnout šaty tvý, Kousat do nebe, A nic tu nezbude, Ani kůrka chleba, Ani milodary od kostela, Takový jsem já, Když se díváš, Jak stoupám úplně nahoru...Pocit máš, že tu někdo zhasl....
Stále ve mě bloudíš dál, Ty jsi moje volání, S tebou tu stojím, V proudech krasosmutnění, Jsi můj motýl, co nikdy neumírá, když mrazivá je zima...
Excitement is breathing in my every cell, Standing here, I finally know I am doing well, Love is a code written down in a body, For me it is either you or nobody, Nobody else
O pohanské dívce, nejenom vytesané do kamene...
Vím, že krásný je žít, před tvým domem stojím, chci tvé vlasy políbit. Kreslím prstem do skel pouličních lamp, láska je ta bouře, kterou v sobě mám, láska je síla, pro kterou žiju, umírám
Jsem černou labutí, perutě rozpínám, a smečkou vlků, drápy zatínám, v bouři list, táhneš mě nahou krajinou, po deštích dál, vedeš mě rozkvetlou zahradou.
Svý city jinde vážeš, Dávno, já to vím, Tvé kompulzivní touhy nikdo nezmění, Jsi už taková, neměnná, Bez definic, Jako prázdné ráno, A krystalické nic...
There is a shining moon in the midnight sky
Řeknu ti má milá, já jinou dávno mám, a chci ji vážně celou,už nemá cenu lhát, Já vím, má milá, je to velký šok, na spící tvář ti šlápnul zrůdný velemlok...
On a voyage through your heart, we face a dark night, the wind is blowing in our sail, listening to the waves, we´ve no reason to fail
Věčným jarem půjdu rád, tam zlatý déšť se k zemi sklání, na harfu v ulicích lidem budu hrát, když vůně tvá, mě tak vábí.
Zbavím se posledních pout, když bílé páry v nebi hynou, najdu své duše ztracený kout a labutě s hladinou v tichu splynou
Sychravá noc, Modlitby z úst se derou ven, Zatímco ty mnou pronikáš až na obnaženou kostní dřeň. Nestoupám k nebi, Padám s tebou níž....
Před náletem much, na svém rameni, zavírám oči, až dravými ústy, to pálivé známení, s rozkoší mi vypalí.
Dýchám nebe, sbírám klid, kolem svítí krystalické nic, To je všechno, Co si můžu vzít, Tam na druhý břeh, Pro nový běh, Pro nový vzlet i pád, Já se vrátím, Tisíckrát, Mám to všechno rád. A když tam sedím a nebeské páry hynou, Sním o tom, že...
Výbušná jako petrolej a střelný prach, nebezpečná jako na burzách finanční krach, ona je cukrem posypaný dynamit,a já blázen z ní chci znovu pít....
Já nejsem tovární stroj, já potřebuju svůj zdroj, tvá malá bílá ňadra a klín, jsou ten spouštěč a větrný mlýn a Já padám, padám do víru tvých vůni a slzu někdy roním, když tě nemám, to zatínám pěst a spouštím středně velký děs kolem, dokud prsty nenajdu..
Život tvůj, ta rozečtená kniha, má víc než tisíc stran, volám stůj, když nocí zvoní hrana, tvé kroky rozpoznám