Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 81-100.
melancholický písňový text inspirovaný moji nekonečnou modlou.
S lehkostí jen tančit, zbořit vitráž barevných skel, zažít ten pocit,to mámení našich dvou těl, jednou křídla ptáků v nás nechají jen dlouhý stín, dál tu budu stát, na známých adresách zabloudím
All your beauty within, People are bound to give in, Until they uncover, Your obsession of being a perfect lover, And all your swimmning in the river of sins before you were....
I have got something you need, To make your burning inside bleed, I have got something you need so much, To be satisfied. I know where that source comes from, Been walking the similar path since I was born..
Spánkem znavená jsou ta křehká motýlí křídla To láska smí být do všech pádů skloňována
Kdo jsi a odkud já tě znám? Kdo vlastně jsi a proč pod kůži tě mám? Ten obraz, který vidím, když nemůžu spát. Ta tvář a dlaně co nesou mě až do mlhavých rán....
Zavírám oči, Zkoušíš odejít, Jako kočka bloudíš, deštěm do neznáma, Zavírám oči, Tvé stopy nejdou smýt, I když kolem zvoní hrana, Tam v poli vlčích máků, Kde rty rudé vzplanou v bouřích a za soumraku
Zahoď síť, ptáci chycení odlétnou, chci tě mít, tóny srdcí spojené jsou, Vezmi si můj štít, dál nebudu se krýt, všechny bitvy prohrané, chci víc pochopit.
Na andělíčky, budeme si hrát, Mávat křídly, Ze závějí nevstávat, Nechat plynout čas, Vnímat ticho, Rozechvělé struny v nás, Jsi zpátky, V plamenu svíce, co nikdy neshoří, Jsi zpátky, Stojíme u dveří...
Bosou můžeš mě klidně vést, dál tou ulicí s průzory nočních měst,a žádné loučení, vím, jsme si souzení...
O pouhý krok dál, už nemůžu jít když samotné nebe se mě prsty dotýká. Je to krása tvá, neprůhledná, co závojem noci dolů na zem prosvítá
Vidím silulety, Tančí na stráních, V opíjení se životem, Nic jim nebrání, Jak skvostně jemný mají šat, To se mi nemůže jenom zdát, To musí svatou pravdou být, I tou malou lží, ve který chci tě mít. Čím zlomit, čím to zlomit mám, Tu krásu kolem..
Dnes necítím chlad, spíš silný žár, když na ledových krách, bosý proplouvám, Poprvé mizí strach, radost mám, i když na těch krách, vypršel čas a přišel pád. Pád i zvláštní zrod....
a song text, inspired by the latest melody by Dave Gahan and something inexplicable from inside myself, constantly bursting out..
Živý puls na fotkách, Je probuzená ve vzpomínkách, co nikdy neblednou. Slepá místa na mapách, jde ztracená na cestách, co k cíli ani zpátky nevedou. Každý neseme svůj kříž, Někdo daleko, jiný blíž....
Tak blízko Tě mám, že na srdce Ti dýchám, a ticho kolem říká víc, slova prázdná, nezmůžou nic
Osudný den, vnímám chladný stín, chci zbavit se všech pout, pár věci podotknout, poprvé vím, že polomrtvý jsem a uprostřed života spím
báseň nebo i text, psaný alternativně, z pohledu očí ze záhrobí..Ale třeba by to tak mohlo vážně být
Tak se ptám, Kdo tu víří prach? kdo pod kameny mě budí a nenechá dál spát? kdo mi bere můj klid? tam dole, dole v mohylách? Těžké je otevřít ve tmě oči, písek v přesýpacích hodinách každého děsí...
Tak řekni, co tu svítí a skoro nehřeje, Proč do prázdna vedou, Stopy a závěje? Zbylým citům, Dál se poddávám, Když zavátou tě hledám, Pro věčný blouznění, Pro víru v souznění, Padám, S tebou, Do sebezničení