Výběr autora zápiskyzméhlavy

Rok uběhl a čas komet – Perseid  je tu. Nadšenci jako já si to užívají. Batoh na záda, v něm deka, fotoaparát a menší svačina. Půlnoc se blíží a já s

  Nad parkem se tyčí Pražský hrad, tichý strážce věků,
jehož věže probodávají oblohu jako vzpomínka na dávné panství.
Jezírko pod ním se ch

Někdy jen tak sedím a dívám se na svět kolem sebe. Lidé spěchají, obrazovky blikají, a i když jsme neustále ve spojení, často mám pocit, že jsme si vz

Konečně jsem se pořádně vyspal – ranní déšť příjemně ochladil stan, takže na rozdíl od včerejší ranní „sauny“ jsem spal jako dřevo. Tento den byl pro

Ráno mě vzbudilo vedro, které bych nepřál ani největšímu fanouškovi saun. Jako bych se neprobudil ve spacáku, ale v rozžhaveném kotli. Všechno lepilo.

První že čtyř části jak sem festival

Po roce… Po roce se opět blíží den, na který se těším – těch pár dní svobody, nespoutanosti, ale i očekávání. Jaké to vlastně bude? Dny se pomalu změ

Doma jsem seděl celý týden, "vraj" nemocný jsem byl. Ve skutečnosti se mi prostě nechtělo mezi lidi. Zástupy cizích tváří, věty o ničem, kancelář, kam

Někdy potkáme člověka, aniž by sme ho hledal. Ne proto, abys začal něco nového, ale abys pochopil něco o sobě. O tichu, co bolí. O citech, které nemají právo růst – a přesto zakoření.

Nepřišla s fanfárami. Nepřišla, abych něco začala. Přišla, protože život občas nastaví zrcadlo – i když o něj nestojíš.   Uviděl jsem ji a něco se

První máj, lásky čas,
pod třešní duše šepot splétají.
Jenom já stojím sám, kde větve něhu třesou,
mé srdce bez řetězů – nechť si snije.

V korunách stromů vítr tají písně,
měsíc v luně svůj plášť z stříbra chystá,
v trávě světlušky píší dopisy něžné:
„Dnes sny probuzen

Sluneční paprsky nebe šije,
rosou se park jak perly stříká.
V trávě mé stopy – dva pruhy živé,
ráno se probouzí po zvucích ptáků.

V dalekém vesmíru, kde nedohlédne žádný teleskop a ticho je tak hluboké, že uslyšíš i šepot hvězd, se vznášela malá trpasličí planeta. Na první pohled

V království obklopeném hustými lesy, kde slunce probouzelo květiny zpěvem, žila princezna známá jako Červená Karkulka. Její plášť z rudého sametu kte

  Ženy ...  ... jsou plody sladkými, jež slunce v sítích chová, jak jahodami léto, jež v ústech tají. I kyselostmi vína, jež vášeň rozpálí, v nic

Měsíce uběhly a já na ni stále myslím – na ten páteční večer s dámou přes ulici. Pár zpráv mi od ní přišlo, že si spolu určitě dáme kávu. Já jí ale ne

Občas se procházím po ránu Prahou s fotoaparátem v ruce, zachytávám okamžiky, které jiní nevidí. Pozoruji, jak se lidé honí v každodenním ruchu, jak každý spěchá za svými povinnostmi, aniž by se zastavil a vnímal ticho, které město ještě drží ve své náru

Tichu ranního rozbřesku se skrývá kouzlo okamžiku. Jsem pouhým pozorovatelem, zachycující vřavu života a zároveň křehkost prchavého klidu. Ulice, ješt

Láska není jen pár –
je to jiskra v očích,
toulky nočním městem,
šepot myšlenek,
co hřeje i bez objetí. Je to dotek větru,
c

Před staletími zde vládli králové, kteří zvelebovali českou zemi, bránili ji před nájezdníky a starali se o své poddané. Mnoho vládců strávilo svou vl

Dnes jsem navštívil Konopiště a zaujala mě zvířata, která tam žijí. Ani jsem netušil, že existuje takové místo – kde různá zvířata tráví svůj život po

Ve snech bloudím,
ty kolem mě chodíš,
zahlédnu vždy jen tvůj pohled.
Zelené oči, jasné jak kočka,
a já stojím obklopen štíry –