Výběr autora zápiskyzméhlavy

Když slunce tiše zapadá ,
na opační straně
měsíc vstává, noc začíná.
Dívám se do dálky,kde sny se rodí,
ve světle luny mé srdce b

  Pod kopci Vysokých Tater leží město, které si žije svůj vlastní život. Poprad. Na mapě možná jen jedno z mnoha měst Slovenska, ale pro mě je to mí

Nadčasové myšlenky prvního prezidenta které možná řekl.

  Drazí občané země České,   tato slova se mi píší těžce. Krajinu, kterou jsme společně budovali, jsem chtěl vytvořit pro vás a pro generace, které

Před pár dny jsem se byl projít centrem města. Na první pohled nic výjimečného, ale uprostřed ruchu jsem narazil na připomínky posledních předvolebníc

Praha, město nespočet mostů,
co v tichu Vltavu spojuje.
Jen jeden z nich však zná i svět,
jen jeho jméno věky zní. Pilíř země, kamenný

Zemřel živý člověk, aby mrtvý mohli žít.

Dvacátý první srpen 1968 je datem, které se navždy zapsalo do dějin českého i slovenského národa. V noci na tento den vtrhla do Československa vojska

Rok uběhl a čas komet – Perseid  je tu. Nadšenci jako já si to užívají. Batoh na záda, v něm deka, fotoaparát a menší svačina. Půlnoc se blíží a já s

  Nad parkem se tyčí Pražský hrad, tichý strážce věků,
jehož věže probodávají oblohu jako vzpomínka na dávné panství.
Jezírko pod ním se ch

Někdy jen tak sedím a dívám se na svět kolem sebe. Lidé spěchají, obrazovky blikají, a i když jsme neustále ve spojení, často mám pocit, že jsme si vz

Konečně jsem se pořádně vyspal – ranní déšť příjemně ochladil stan, takže na rozdíl od včerejší ranní „sauny“ jsem spal jako dřevo. Tento den byl pro

Ráno mě vzbudilo vedro, které bych nepřál ani největšímu fanouškovi saun. Jako bych se neprobudil ve spacáku, ale v rozžhaveném kotli. Všechno lepilo.

První že čtyř části jak sem festival

Po roce… Po roce se opět blíží den, na který se těším – těch pár dní svobody, nespoutanosti, ale i očekávání. Jaké to vlastně bude? Dny se pomalu změ

Doma jsem seděl celý týden, "vraj" nemocný jsem byl. Ve skutečnosti se mi prostě nechtělo mezi lidi. Zástupy cizích tváří, věty o ničem, kancelář, kam

Někdy potkáme člověka, aniž by sme ho hledal. Ne proto, abys začal něco nového, ale abys pochopil něco o sobě. O tichu, co bolí. O citech, které nemají právo růst – a přesto zakoření.

Nepřišla s fanfárami. Nepřišla, abych něco začala. Přišla, protože život občas nastaví zrcadlo – i když o něj nestojíš.   Uviděl jsem ji a něco se

První máj, lásky čas,
pod třešní duše šepot splétají.
Jenom já stojím sám, kde větve něhu třesou,
mé srdce bez řetězů – nechť si snije.

V korunách stromů vítr tají písně,
měsíc v luně svůj plášť z stříbra chystá,
v trávě světlušky píší dopisy něžné:
„Dnes sny probuzen

Sluneční paprsky nebe šije,
rosou se park jak perly stříká.
V trávě mé stopy – dva pruhy živé,
ráno se probouzí po zvucích ptáků.

V dalekém vesmíru, kde nedohlédne žádný teleskop a ticho je tak hluboké, že uslyšíš i šepot hvězd, se vznášela malá trpasličí planeta. Na první pohled

V království obklopeném hustými lesy, kde slunce probouzelo květiny zpěvem, žila princezna známá jako Červená Karkulka. Její plášť z rudého sametu kte

  Ženy ...  ... jsou plody sladkými, jež slunce v sítích chová, jak jahodami léto, jež v ústech tají. I kyselostmi vína, jež vášeň rozpálí, v nic